Hvězda jménem Pavarotti

13. září 2007 v 22:21
Je to již týden, kdy tento svět opustil člověk, který velikostí svojí osobnosti a krásou svého hlasu zastínil celý svět. 6. září v tichosti ve svém rodném městě a v kruhu nejbližších zemřel Luciano Pavarotti.
Luciano Pavarotti se narodil 12. října 1935 v italské Modeně jako syn pekaře a zpěváka Fernanda Pavarottiho a Adele Venturi.

Talent a vlastně i lásku k hudbě, která se později projevila strhující kariérou a světovým věhlasem, zdědil mladý Luciano po svém otci. Fernando Pavarotti mohl být prvním "tenoristou Pavarottim", ale jeho přílišná nervozita nedovolila, aby se zpěvu věnoval profesionálně, a tak si svět musel na svého Pavarottiho ještě několik let počkat. První zkušenosti s hudbou získával Luciano prostřednictvím nahrávek svého otce. Enrico Caruso, Beniamino Gigli, Giovanni Martinelli a Tito Shipa vyplňovali svým zpěvem Lucianovo dětství.

V devíti letech začal mladý Luciano zpívat společně se svým otcem v malém kostelním sboru a absolvoval i několik lekcí zpěvu s profesorem Dondim a jeho ženou, avšak nepřipisoval tomu žádný význam. Možná i proto, že to byla doba, kdy u něho na prvním místě byl fotbal a Luciano sám sebe viděl jako profesionálního brankáře. Hudba a zpěv ale nakonec nad fotbalem zvítězila, a tak se z "brankáře Pavarottiho" začal rodit "tenorista Pavarotti".

Vážně se Luciano začal hudbou zabývat v roce 1954, kdy se jeho učitelem stal uznávaný Arrigo Pola, profesionální tenorista, který se výuce tehdy devatenáctiletého Pavarottiho věnoval bez nároku na odměnu. Tu by si jinak chudá Pavarottiho rodina nemohla dovolit. O rok později se dostavuje první úspěch, když Rossiniho modenský mužský pěvecký sbor, jehož členem byl Luciano i jeho otec, vyhrál první cenu na mezinárodním hudebním festivalu (International Eisteddfod) v Llangollenu v severním Walesu. K této zkušenosti se Luciano během svého života často vracel a hovořil o ní jako o té nejdůležitější zkušenosti v jeho životě, která v něm podpořila myšlenku stát se profesionálem.

"Když jsem mohl vyhrát první cenu s malým sborem z Modeny, pak mohu dělat všechno," řekl jednou a tento postoj k hudbě mu zůstal celý život.

V této době se do Pavarottiho života dostává Adua Veroni, operní zpěvačka, která se v roce 1961 stala jeho první ženou.

Po odchodu svého prvního učitele se Luciano stává žákem Ettore Campogallianiho. U něho se pak setkává s přítelkyní z dětství Mirellou Freni, která byla stejně jako on předurčena stát se operním velikánem. Společně pak mnohokrát vystupovali na jevišti a vytvořili mnoho nádherných nahrávek.

V dubnu 1961 Pavarotti debutuje jako Rodolfo v "La bohème" v městském divadle a o dva roky později dosahuje se stejnou rolí úspěchu i ve Vídeňské státní opeře a Royal Opera House v Londýně. I přes velký úspěch nebyl ale stále tou hvězdou, za níž byl později považován. Změna přináší spolupráce s Joan Sutherland, která v roce 1963 hledala mladého tenoristu vyššího než ona sama, který by ji doprovázel na jejím australském turné. Se svojí výškou a impozantním fyzickým zjevem byl Pavarotti ideální. Společně pak během dvou měsíců odzpívali kolem čtyřiceti představení a kromě další životní zkušenosti později Pavarotti ocenil i techniku dýchání, kterou jej Joan naučila a kterou si udržoval celý život.

V roce 1965 přichází další úspěch, tentokrát ve Florida Grand Opera ve Spojených státech, kde Pavarotti zpíval v Donizettiho opeře "Lucia di Lammermoor". 28. dubna debutuje v La Scale společně se svojí přítelkyní z dětství Mirellou Freni a Herbertem von Karajanem. Po prodlouženém australském turné se Pavarotti v roce 1966 vrací do La Scaly a součástí jeho repertoáru se stává role Tebalda v Belliniho opeře "I Capuleti e i Montecchi". 2. července téhož roku se objevuje poprvé jako Tonio v Donizettiho opeře "La fille du régiment" v Royal Opera House a byla to právě tato role, která mu vynesla označení "král vysokého C". 17. února 1969 dosahuje jako Tonio obrovského úspěchu v newyorské Metropolitní opeře, kde svým vysokým C dohnal obecenstvo k "šílenství" a dosáhl rekordu sedmnácti vyvolání před oponu.

Další roky přinášejí další úspěchy. V roce 1976 debutuje Pavarotti se svým sólovým recitálem na Salzburském festivalu hudby a dramatu. V roce 1978 se do Salzburgu vrací se svým recitálem a také jako italský pěvec v opeře "Der Rosenkavalier", v roce 1988 s operou "Idomeneo" a v letech 1985 a 1988 se sólovými recitály. Po čtrnácti letech se v roce 1977 vrací do Vídeňské státní opery v roli Manrica ve Verdiho opeře "Il trovatore".

Na začátku osmdesátých let pořádá Pavarotti soutěž pro mladé operní pěvce (The Pavarotti International Voice Competition). První proběhla v roce 1982, další pak v roce 1986. Společně s víteži pak Pavarotti pořádá gala představení na oslavu pětadvacátého výročí své kariéry v italské Modeně a Genoe a také v čínském Beijingu, kde mu po skončení představení ve stoje aplaudovalo deset tisíc lidí. V dalších letech se soutěž konala ještě několikrát. Vítězové jejího pátého pokračování doprovázeli Pavarottiho na jeho koncertu v Philadelphii v roce 1997.

V polovině osmdesátých let se Pavarotti vrací do dvou operních domů, které mu omožnily zásadní průlom - Vídeňská státní opera a La Scala. Vídeň mohla Pavarottiho obdivovat v operách "La bohème", "L'elisir d'amore", "Aida", "Luisa Miller" nebo "Un ballo in maschera". Při premiéře Aidy v roce 1985 v italské La Scale obdžel Pavarotti za svůj přednes árie "Celeste Aida" dvouminutový potlesk. V roce 1992 se objevuje v opeře "Don Carlo", ale jeho přednes byl některými kritizován a část publika jej dokonce vypískala. Pavarotti se už do La Scaly nikdy nevrátil.

Proslulým se Pavarotti stal v roce 1990, kdy se jeho ztvárnění Pucciniho árie "Nessun Dorma" z opery Turandot stalo znělkou televizního zpravodajství BBC k mistrovství světa ve fotbale v roce 1990. Árie se stala velmi oblíbenou a pro Pavarottiho charakteristickou. Dalším významným počinem v Pavarottiho kariéře byla myšlenka koncertu Tří tenorů, která byla realizována v předvečer fotbalového mistrovství v antických lázních Caracalla, kde Pavarotti zpíval společně s Plácidem Domingem a José Carrerasem. Koncerty Tří tenorů během fotbalového mistrovství světa se konaly i v letech 1994 v Los Angeles, 1998 v Paříži a 2002 v Yokohamě.

Pavarottiho cesta ke hvězdám se ale neobešla bez obtíží. Častými odřeknutími smluvených vystoupení si vysloužil přezdívku "král odříkání" a jeho nespolehlivost vedla k chladným vztahům s některými operními domy. Tak se stalo i v roce 1989, kdy Ardis Krainik z Lyric Opera of Chicago ukončil patnáctiletou spolupráci s Pavarottim, který během osmileté periody odřekl 26 z 41 sjednaných vystoupení.

Pavarotti obdržel několik cen Grammy a mezi nimi i Grammy Legend Award v roce 1998, která je udílena pouze při zvláštních příležitostech za trvalý přínos v oblasti hudby. Je rovněž držitelem dvou světových rekordů. První za 165 vyvolání před oponu a druhý za album "In Concert" od Tří tenorů jako nejlépe prodávané album s klasickou hudbou.

Nejen koncerty Tří tenorů, ale rovněž charitativní koncerty s názvem "Pavarotti and Friends" v Pavarottiho rodné Modeně, koncerty obětem válek a občanských nepokojů v Bosně, Guatemale, Kosovu a Iráku, se staly světově známými. Pavarotti byl i blízkým přítelem Diany, princezny z Walesu, jíž pomáhal získávat peníze na odstraňování nášlapných min po celém světě. V roce 1998 byl jmenován OSN Poslem míru, aby díky své popularitě zvýšil povědomí o problematice HIV/AIDS, dětských právech a chudobě. V roce 2001 obdržel Nansenovu medaili od vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za úsilí při získávání peněžních prostředků ve prospěch uprchlíků celého světa.

13. prosince 2003 se Pavarotti oženil s bývalou osobní asistentkou Nicolettou Mantovani a začátkem roku 2004 zahájil poslední turné, aby tak po více jak čtyřiceti letech na scéně naposledy vystoupil na starých i nových scénách, na místech, která již měla tu čest hostit jeho nádherný hlas, i na těch, kterým tato čest byla udělena prvně. Během "turné na rozloučenou" měli možnost poslechnout si jeho hlas a nechat se okouzlit jeho osobností i návštěvníci jeho pražského koncertu. Posledním jeho vystoupením v opeře byla role Maria Cavaradossiho v Pucciniho "Tosce", kterou zpíval na jevišti Metropolitní opery v New Yorku. Strhující projev byl odměněn dvanáctiminutovým potleskem ve stoje.

V březnu 2005 podstoupil operaci dvou krčních obratlů. V červnu pak musel kvůli zánětu hrtanu zrušit koncert Tří tenorů v Mexiku. Na začátku roku 2006 prodělal operaci zad a čelil zrušení koncertů ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii. 10. února 2006 se s árií "Nessun Dorma" účastnil zahájení olympijských her v Turíně. Bylo to jeho poslední vystoupení na veřejnosti, za které sklidil nejdelší a nejhlasitější ovace.

V červenci 2006 byla Pavarottimu diagnostikována rakovina slinivky břišní. Podrobil se operaci, po níž se úspěšně zotavoval. V červeci tohoto roku se ale jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že musel být hospitalizován na onkologické klinice nemocnice v Modeně. 25. srpna byl po dvou týdnech z nemocnice propuštěn. 5. září dochází k opětovnému zhoršení jeho stavu, je v bezvědomí, selhávají mu ledviny. Je hospitalizován...

Je 6. září 2007, 5:00 ráno, město se probouzí, Luciano Pavarotti umírá. Přítomna je jeho žena, sestra a tři starší dcery.

"Mistr bojoval dlouhou, těžkou bitvu proti rakovině slinivky břišní, která si nakonec vzala jeho život. Se stejným postojem, který charakterizoval jeho život i práci, zůstal klidný a v pozitivní náladě, až dokud nepodlehl poslednímu stadiu své nemoci." (Terri Robson)

"Má práce je pro mě vším. Zkouším překročit své limity a být nejlepší, jak to jen lze. Ve svém životě se nepovažuji za perfektního a je spousta věcí, které bych měl dělat lépe. Ale pokud stojím na podiu, udělám cokoli, abych nejlepším byl."

A nejlepším byl. Byl jím i ve chvíli své smrti, ve chvíli, kdy se připravoval na největší vystoupení svého života - na vystoupení před Bohem. Protože jestli je Bůh a jestli je Nebe, pak Luciano Pavarotti do tohoto Nebe patří. Za to, co ve svém životě dokázal, za zpěv, jehož prostřednictvím rozdával radost milionům lidí po celém světě, za svůj životní přístup, lásku a vstřícnost k těm, s nimiž pracoval, ale i obyčejným lidem a svým žákům, kterým předával to nejlepší ze sebe. Bez odměny, bez potlesku, pouze s vědomím, že hudba je smyslem jeho života.

Na nebi je mnoho hvězd a hvězda jménem Pavarotti nám bude nad hlavami zářit dál a bude nás stále oslňovat, i když hmotná schránka toho, kdo ji představoval, již s námi nemůže být. Na nebi však nikdy zářit nepřestane a vždy, když si někdo vzpomene, když se někdo zadívá, rozzáří se ještě více. Podívejte se i Vy. Určitě ji uvidíte. Je to jedna z nejjasnějších...

"Myslím, že život v hudbě je život krásně strávený a to je to, čemu jsem zasvětil svůj život."
Luciano Pavarotti (1935-2007)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 llukynek | E-mail | 13. září 2007 v 22:22 | Reagovat

Nikdy nezapomenu nejkrásnější hlas světa. Váš hlas, pane Pavarotti, tenoristo Pavarotti. Addio Maestro! Díky Vám. S nejhlubší úctou LH.

2 pes | 13. září 2007 v 22:29 | Reagovat

autor

hm, asi mam hudebni hluch, ale nemyslim si, ze by L.P. mel nejkrasnejsi hlas sveta, pze nejkrasnejsi hlas sveta ma moje pritelkyne, kdyz mi septa do ouska!

3 serafX | Web | 13. září 2007 v 22:58 | Reagovat

Každý má jiný vkus ;-)

4 Jirka | E-mail | 13. září 2007 v 23:15 | Reagovat

Zhasla hvězda. Pro mne, i pro miliony dalších. Ale objeví se jiná. A pak další a další...

Jenže stejně jako už mnoho jiných - bude tu chybět.

5 llukynek | E-mail | 14. září 2007 v 0:22 | Reagovat

TO [2] pes:

Tento Váš komentář tady nechám, ale upozorňuji Vás a ty, kteří by sem chtěli psát v podobném duchu, že takovéto komentáře budu ve vší úctě nekompromisně mazat, protože sem nepatří a protože nedovolím, aby někdo jakkoli znevažoval osobu Pavarottiho.

6 abramelin | E-mail | Web | 14. září 2007 v 15:18 | Reagovat

Mám rád klasiku, a i když opera patří na okraj mého zájmu, souhlasím že Luciano Pavarotti byl opravdový mistr. Jako umělec udělal pro hudbu a potažmo pro lidi obrovský kus práce.  Za to mu patří (nejen) můj dík!

7 Míra | 14. září 2007 v 15:52 | Reagovat

To autor:

Víte, to o čem píšete, je nesporné a jistě to nechtěl zpochybnit ani pan  Sedláček, jehož příspěvek jste smazal. On se jen ohradil proti tomu (to je můj soukromý výklad), že ve jménu Pavarottiho památky nepřipustíte jinou diskusi, než oslavnou. Všimněte si, jak málo příspěvků se tady dosud vyskytlo. O čem psát? Ano Pavarotti byl třída. I já, i když hudebně jsem úplně jinde, to bezvýhradně uznávám. Fajn, ale to mohu jen souhlasit, ne diskutovat. Mohu maximálně dodat, že hudba je něco, co člověka povznáší, přináší uvolnění atd., atd. To všechno je pravda a možná by toto téma posunulo diskusi dál. A to znevažování památky? Těchto argumentů jsem si v minulém režimu zažil hodně, jen nechápu, kde jste k této rétorice, při vašem mládí, přišel vy.

8 Vlastimil Brazdil | Web | 14. září 2007 v 15:53 | Reagovat

Pavarotti byl daleko za zenitem a jeho jediny vetsi prinos spocival v tom, ze zpopularizoval operu a vratil ji zpet na vysluni. Stejne se nemohu zbavit pocitu, ze to byl spis skvely marketingovy tah, nez cista laska. Sam operu neposloucham a neni to z me hlavy. Je to nazor lidi, kteri se operou zivi. Klidne to smazte... :-p

9 Mí­ra | 14. září 2007 v 16:02 | Reagovat

[8] Vlastimil Brazdil:

Jistě, avšak i tento přínos může být sporný. Možná tento marketingový tah mohl naopak skutečné příznivce opery rozčílit, tak jako bych se asi rozčílil já, kdyby někdo jen kvůli komerci začal šířit blues a vrazil ho do každé reality show :-)

Poznámka pro event. nechápající čtenáře: Vím, že v reality show Pavarotti nevystupoval. Děkuji.

10 pes | 14. září 2007 v 16:20 | Reagovat

llukynek

...aha, takze jenom pozitivni komentare. Kde jsem znevazil osobu Pavarottiho? Pro me vubec nic neznamena, je to uplne stejnej druh kseftu, jako treba Marillyn Manson nebo Karel gott, jde jen o to zaplnit diru na trhu a protoze ho nebastim tak jako ty, tak zvazujes vymazani???

A navic, hovoril jsem k tematu, jen jsem naznacil, ze jsou pro me dulezitejsi veci na svete, nez je mistr. Rozhodne to neni jako bych strikal sprejem na jeho pomnik ci nahrobek, tak vubec nechapu, vo co ti jde!!!

11 pes | 14. září 2007 v 16:23 | Reagovat

...ted to tady ctu a jsem fakt rad, ze nejsem jediny, kdo se trochu sprajcnul, diky spolubojovnici!!! :-)

12 llukynek | E-mail | 14. září 2007 v 16:39 | Reagovat

TO [7] Míra:

Promiňte, ale je mi srdečně jedno, kolik tady bude nebo nebude příspěvků. Kvůli nim jsem článek nepsal.

13 llukynek | E-mail | 14. září 2007 v 16:43 | Reagovat

TO [8] Vlastimil Brazdil:

Samozřejmě že v tom je i marketing, stejně jako ve všem! Bez něho neprodáte a i hudba je něco, co se musí umět prodat. Myslíte si, že někdo, kdo nemá rád hudbu, se jí bude celý život věnovat? Že někdo, kdo nemá rád hudbu, bude zdarma vyučovat zpěv? Já si to nemyslím. Pavarotti hudbu a zpěv miloval a kromě toho to bylo i jeho živobytí, což s sebou přináší třeba ten marketing.

14 llukynek | E-mail | 14. září 2007 v 16:44 | Reagovat

TO [10] pes:

Když pro Vás vůbec nic neznamenal, tak proč se k němu vyjadřujete? Když mne něco nezajímá, tak si toho nevšímám. Vřele Vám toto doporučuji.

15 kloistr | 14. září 2007 v 17:19 | Reagovat

At to bylo jakkoliv, pritahl k vazne hudbe spoustu lidi, kteri by na to vzivote ani nepomysleli a pokud by v tom nebyla nejaka komerce, tak nema sanci na uspech. Pac co nema poradnou reklamu nema taky moc sanci na uspech. Ja nemam vyhraneny styl hudby, kdyz se me nekdo zepta co rad posloucham, tak reknu popravde, ze dobrou hudbu. Mohu poslouchat Vivaldiho, ale klidne i Bon Jovi nebo Manu Chao. Nedavno jsem zjistil, ze ani Marilin Menson( sorry asi to je spatne napsano, ale nejsem databanka) nedela spatnou music.Tak jako klidne mohu zpivat pisne u taboraku, tak si muzu zapet i s Beatlesakama ci Mercurym a Monserat Cabale.

16 kloistr | 14. září 2007 v 17:22 | Reagovat

Autora prosim o trpelivost, nekteri proste potrebuji rejpat a neuvedomi si, ze by tim nekomu mohli ublizit, protoze ruku na srdce, snad kazdy ma nejakeho sveho oblibence a malokomu se libi, kdyz se do nej nekdo navazi.

17 Mí­ra | 14. září 2007 v 17:39 | Reagovat

[12] llukynek:

Aha, tak to jsem opravdu netušil, že to tady není o diskusi. Omlouvám se, už ani neceknu.

[16] kloistr:

Kde se kdo, prosím, do koho naváží? Do Pavarottiho snad nikdo. Jinak viz výše, tj. už neceknu. Děkuji za nepozornost.

18 llukynek | E-mail | 14. září 2007 v 18:43 | Reagovat

TO [17] Mí­ra:

Psal jsem, že svůj článek jem nepsal kvůli diskusním příspěvkům. Psal jsem jej proto, protože jsem cítil potřebu tak učinit. Snad není obtížné toto pochopit.

19 llukynek | E-mail | 14. září 2007 v 18:47 | Reagovat

TO [16] kloistr:

Víte, Pavaotti ale nebyl žádným mým oblíbencem, žádným "bohem", kterého bych denodenně poslouchal. Někdy jsem si rád poslechl jeho zpěv, měl jsem ho rád jako člověka a to mi stačí. Když zemřel, uvědomil jsem si ale, že alespoň pro mne je to dost velká ztráta, a proto jsem napsal teno článek.

Nenutím nikoho, aby tu pěl ódy, ale pokud někoho Pavarotti nezajímal, ať raději mlčí a nevyjařuje se. Také to tak dělám, pokud mne něco nezajímá, a myslím, že to je jediný rozumný přístup.

20 pes | 14. září 2007 v 18:58 | Reagovat

llukynek (13)

...jste uplne vedle, je spousta kvalitnejsi hudby, ktera vas muze i obohatit a ta je vetsinou zadarmo, nebo za par sestaku. Pavarotti je(byl) sice mozna dobry, ale je to porad jenom umela hmota, neni to prirodou vytvoreny kamen, jestli vite o cem mluvim.

21 pes | 14. září 2007 v 19:03 | Reagovat

llukynek(19)

...prijde ti jako jedinny rozumny pristup mlcet, kdyz nekoho neco nezajima z duvodu, ze si mysli, ze nejde az o takovou kvalitu? ...Promin, ale ted jsi se projevil opravdu jako hlupak, klidne si maz komentare, ale zacinas se taky pekne vyrysovavat!

Tak tebe nezajimaji komentare, nepises kvuli tomu, ze by jsi nejake potreboval. Tak proc jsi si zalozil blog? Pis si doma do supliku, kdyz jsi takovy borec!!!

22 llukynek | E-mail | 14. září 2007 v 20:14 | Reagovat

TO [21] pes:

Podívejte se, Vážený pane, pokud máte potřebu na někoho řvát a urážet, tak se realizujte na svých blízkých a nikoli na mně!

Jediná možnost, kde mne můžete nadále kontaktovat, je email. Tady se hádkou s Vámi dál zabývat nehodlám.

23 Milan | E-mail | 14. září 2007 v 20:47 | Reagovat

Maestro Luciano byl,je a bude super hvezda.Jako zpevak i jako clovek.Diky.

24 kloistr | 15. září 2007 v 13:53 | Reagovat

No koukam, ze se ta diskuze pekne zvrhla. Asi jako kdyz ja mluvim o voze a spousta jinych o koze. Neberu nikomu jeho nazory, ale proc mluvit o necem co je jaksi mimo misu clanku, to vazne nechapu. To je asi jako kdyz vam k vasemu nazoru nekdo napise: Dobry souhlasim s tebou, ale ty hrubky ( diakritiku) bys mel vylepsit. Jakto ze neumis cesky, co ses to za Cecha, ty nejsi vubec vlastenec.... A puvodni smysl clanku je nenavratne ztracen. A proto Vivat Pavarotti. Jen tak mimochodem myslim, ze Pavarotti obhaji svou existenci pred svym soudcem duse, jen jestli to dokaze byt i jen polovina tech rejpalu ( pro blizsi vysvetleni byste museli shlednout Cerveneho trpaslika, dil nazvany Spravedlnost, tam musi kazdy obhajit svou existenci, to proc zrovna on ma pravo na zivot....)

25 pes | 15. září 2007 v 20:30 | Reagovat

kde je muj komentar hysterko???

26 pes | 15. září 2007 v 20:31 | Reagovat

...jak chces....ZMRDE!

27 Pavel Coufal | 15. září 2007 v 20:49 | Reagovat

Pavarottiho jsem vždycky poznal, když jsem ho slyšel v rádiu. Jeho tenor totiž byl zcela jedinečný v tom, jakou měl špičku. Světlost jeho hlasu byla úžasná. Kdo se někdy zajímal o klasický zpěv, musel být unešen nezaměnitelnou barvou hlasu tohoto člověka. Mnoha lidem přinesl pocit štěstí, radosti a síly. Vnímám, že i skrze krásu jeho hlasu promlouval Bůh k srdcím lidí, kteří byli ochotni naslouchat.

28 llukynek | E-mail | 15. září 2007 v 23:05 | Reagovat

TO Pes:

Musím se usmívat, protože jediná hysterka jste tu Vy. Pokud Vám nedošlo, co jsem myslel slovy:

"Jediná možnost, kde mne můžete nadále kontaktovat, je email. Tady se hádkou s Vámi dál zabývat nehodlám."

je to Váš problém a svoji neschopnost porozumět psanému textu si vyřešte laskavě sám. Já se s takovými jako Vy neseru.

29 llukynek | E-mail | 15. září 2007 v 23:08 | Reagovat

TO [27] Pavel Coufal:

Moc hezky napsané.

30 pes | 16. září 2007 v 13:54 | Reagovat

28 llukynek

...ale me jen tvuj mail ukradenej a rozhodne si s tebou mailiky psat nehodlam, udelej si seznamovaci kancelar nekde jinde. A nevim, podle ceho soudis, ze nerozumim textu. Kdyz s tebou nekdo nesouhlasi, tak nerozumi textu?

Jsi akorat dalsi mala ubrecena holcicka :-)

31 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 14:00 | Reagovat

TO [30] pes:

Jste ubohý.

32 pes | 16. září 2007 v 14:09 | Reagovat

autor

...ano, ja jsem ubohy a vy jste smazl komentar, ktery vubec nebyl sprosty.

Kazdy mame hold neco. 17ti lete holcicky maj nad postelemi plakaty popovych hvezdicek, vy mate "lepsi" vkus, tak tam mate Pavarottiho. Jak rikam, kazdy mame to sve.

33 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 14:12 | Reagovat

TO [32] pes:

Vůbec mne neznáte, proto bych Vám doporučil raději neusuzovat na to, co mám, nebo nemám nad postelí.

34 kloistr | 16. září 2007 v 14:22 | Reagovat

to pes: Chudacku malej ( maly coklove vzdicky nejvic rvou a pak skutek utek), nekousnul te nejakej jinej coklik? Vzteklina neprijde jen tak sama. A nebo uz ses tak nevrlej, protoze ses tak starej?No jestli by ti nemeli dat radsi injekci, kdyz uz umis jen kousat do lidi a nic vic. :o)

35 Josef Sedláček | 16. září 2007 v 15:11 | Reagovat

llukynek

Komentář č. 2 je naprosto slušný a k věci.

Co také napsat na nekriticky oslavnou úvahu jíž jste uvedl slovy :

"Je to již týden, kdy tento svět opustil člověk, který velikostí svojí osobnosti a krásou svého hlasu zastínil celý svět."

Je to blábol, nikdo nemůže zastínit svět.

Váš přístup k diskuzi zapříčinil nechutnou tahanici.

36 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 15:55 | Reagovat

TO [35] Josef Sedláček:

Pane Sedláčku, já Vám neradím, jak máte psát svoje články a jakým způsobem máte "řídit" diskuse k nim, a byl bych rád, pokud byste v mém případě zaujal stejný přístup.

Mimochodem, když už mne fackujete za to, co píši, možná byste se měl vyjádřit také k tomu "ZMRDOVI", kterým jsem byl nazván. Od někoho jako Vy bych jednostrannou kritiku neočekával.

37 Vršecký Martin | E-mail | Web | 16. září 2007 v 16:05 | Reagovat

Zdravím, je dobře, že jste se z komentářů přesunul k blogování. Navíc jste začal dost šlechetně. Vítejte, blbečků si nevšímejte, je to pod Vaší důstojnost, nemyslíte? Ale abych zase nebyl obviněn z manipulování, už mlčím :-))

Hodně štěstí v blogování i osobním životě (tedy pokud si na mě ještě pamatujete z diskuzí).

38 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 16:09 | Reagovat

TO [37] Vršecký Martin:

Samozřejmě že si pamatuji, paměť mám naštěstí velmi dobrou. Děkuji za přivítání.

Máte pravdu, je to nedůstojné, ale když to smažu, budu za debila a když příspěvek nechám, musím se vyjádřit, protože považuji za nutné, aby byl videň a čten názor obou stran.

39 Josef Sedláček | 16. září 2007 v 16:19 | Reagovat

Tím jsem Vás nepočastoval já, nebudu se k tomu tedy vyjadřovat.

Ostatně nemám jistotu, že mne nesmažete, již jednou jste tak učinil.

"Necítím se zastíněn osobností a krásou hlasu pana Pavarottiho, ani nemám dojem, že zastínil celý svět."

To je můj komentář k Vašemu článku. Co je na tom špatného?

40 pes | 16. září 2007 v 16:21 | Reagovat

...a proc teda mazes komentare, ktere jsou slusne, jen se neshoduji s tvym myslenim. Pak se divis, ze si vyslouzis zmrda.

41 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 16:29 | Reagovat

TO [39] Josef Sedláček:

Špatného na tom není nic, ale možná by bylo vhodné nebrat některé věci doslovně, protože ne vždy je myšleno to, co se na první pohled může zdát.

Pavarotti byl významnou osobností a pro mne natolik, že jsem jeho význam zdůraznil oním zastíněním světa. Věřte, že ve chvílích, kdy stál před plným sálem a zpíval, pro lidi kolem existoval jen on.

A proč byste se nemohl vyjádřit k "ZMRDOVI"? Je snad jedno, že jste mě tak nenazval Vy. Diskusi jste hodnotil jednostranně a v tom je problém. Nemusíte odpovídat, chci jen, abyste toto vzal na vědomí.

Pes v jednom ze svých příspěvků napsal, cituji:

"Pro me vubec nic neznamena..." (mysleno Pavarotti)

proto nechápu, proč měl potřebu se k jeho osobě vůbec vyjadřovat. Příspěvek číslo 2 sem vůbec nepatří, protože článek rozhodně není o přítelkyni pana "Psa" a jejím hlasu.

42 Vršecký Martin | E-mail | Web | 16. září 2007 v 16:30 | Reagovat

[38] llukynek: Ale Lukáši, nemusíte se přece vyjadřovat k hloupým připomínkám či atakujícím komentářům. Nikdo Vás nenutí. Ti hloupí zůstanou hlupáky a inteligentní čtenáři pochopí, proč na dané komentáře nereagujete. Neničte si nervy zbytečnostmi (mluvím z vlastní zkušenosti). Ale nechci Vám radit, jste inteligentní, takže mou radu nepotřebujete.

Mazat můžete komentáře xenofobní a nesouvisející s článkem.

Mějte se.

43 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 16:34 | Reagovat

TO [42] Vršecký Martin:

V podstatě máte pravdu, ale to už je prostě povahou člověka. Nedovolím, aby mne někdo napadal, vždycky se musím bránit. Je obtížné se v tomto ohledu jen tak změnit.

44 Josef Sedláček | 16. září 2007 v 16:45 | Reagovat

[41] llukynek, mail, 16.9.2007 16:29

Odpovím Vám slovy :

[2] T.G.M., 11.9.2007 21:42

Nadávka není názor.

Komentář je převzat z : http://houdek.blogy.novinky.cz/0709/obraz-t-g-masaryka

Zjevně nikdo z nás nedosahujeme úrovně profesora Masaryka, mne nevyjímaje.

45 Vršecký Martin | E-mail | Web | 16. září 2007 v 16:58 | Reagovat

[43] llukynek: Tak v tom případě Vám přeju pevné nervy, protože blogování bez určité míry nadsázky a optimismu prostě není možné přežít bez újmy :-) Fakt.

Hodně štěstí, budu Vás fanouškovsky sledovat.

46 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 18:40 | Reagovat

TO [45] Vršecký Martin:

:o)

47 pes | 16. září 2007 v 22:06 | Reagovat

autor

...ale to, ze jsem napsal, ze pro me je nejkrasnejsi hlas me pritelkyne souviselo s clankem, kdyz ty jsi oznacil pavarottiho hlas za nejkrasnejsi.

48 pes | 16. září 2007 v 22:07 | Reagovat

martin vrsecky

...tveho labutiho zpevu uz je tady az presprilis

49 llukynek | E-mail | 16. září 2007 v 22:40 | Reagovat

TO [48] pes:

Já rozhodu, čeho tady je příliš, nikoliv Vy! Udělejte mi laskavost a mých článků si nevšímejte. Bude to tak lepší pro oba.

50 pes | 17. září 2007 v 22:01 | Reagovat

...tak to mas smulu. Jewstli ti to nevyhovuje, nepis blogy,holcicko

51 Z | 25. září 2007 v 20:46 | Reagovat

Nu což, Vám otevřel srdce pěvec Luciano Pavarotti ( jeho jméno krásně zní). Proč ne.

Mě otevírá zpěvem srdce Paul Potts, zpívá beze strachu, ze srdce. Jednou bude taky v nebi jako Pavarotti

52 Zdeněk | 30. září 2007 v 12:50 | Reagovat

Opět se na některých příspěvcích ukazuje míra inteligence našeho národa. Co tady musíte vykecávat hovadiny. Nejsem žádný hudební fajnšmekr a vážná hudba mne oslovuje sporadicky a jen v částečných pasážích. Ale když slyším zpívat Pavarottiho, mám husí kůži po celém těle, je to zážitek.

Místo aby jste uctili památku někoho,kdo dokázal co dokázal,ukazujete svoji malost.

53 wowgold | E-mail | Web | 28. března 2009 v 2:42 | Reagovat

very good...

54 Alex | E-mail | 16. srpna 2009 v 23:34 | Reagovat

pan Pavarotti mel jeden z nejlepsich hlasu, ktere jsem kdy slysel. to je pravda. nektere nazory v teto diskuzi me bavi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama