Knižní tip - Bubny, holky & nebezpečný koláč

6. února 2008 v 21:02
Když jsem v době předvánoční brouzdal po obchodech a nakupoval vánoční dárky, nemohl jsem se nezastavit také v Levných knihách, které se v poslední době staly místem, kde se vždy rád zastavím s nadějí, že si domů ponesu nějaký nový úlovek. Většinou si knihy vybírám podle jejich obálek. Když mne upoutá obálka, přečtu si název, když je název zajímavý, knížku si vezmu a zjišťuji, o čem by tak mohla být. A takto mne upoutala i kniha Jordana Sonnenblicka "Bubny, holky & nebezpečný koláč".

Zprvu jsem měl dojem, že to bude jen nějaká pitomina pro malé náctileté školačky, ale velice jsem se mýlil a vlastně jsem nesmírně rád, že tomu tak bylo, protože lepší knihu jsem v poslední době nečetl.

"Mít bratra je hrozné. Předpokládám, že vlastnit jakéhokoli bratra by bylo hrozné, ale mít za bratra mého bratra Jeffreyho je nekončící noční můra. Není to kvůli tomu, že je o osm let mladší než já, i když to jistou roli hraje. Jak by se vám líbilo být po báječných osm let vládcem celé planety a pak se najednou ocitnout v roli "místokrále"? Není to proto, že by byl roztomilejší než já, ačkoli trochu snad. Mám neposedné vlasy v barvě myší hnědi, brýle s dvoucentimetrovými skly a rovnátka, která vypadají, jako bych se pokoušel spolknout soupravu vláčků. On má dokonalé běloskvoucí dětské zoubky, zrak jako ostříž a zlatavé lokýnky jako andělíčci, které můžete vidět na plakátech ve výtvarce. Není to ani kvůli tomu, že by mě nenáviděl - protože to není pravda. Faktem je, že mě zbožňuje. A to je ten problém: motá se pořád kolem mě, jako bych byl nějaký Elvis nebo co. A zatímco je tak strašně roztomilý, obrací všechno kolem sebe v trosky, včetně mé sebeúcty a duševního zdraví."[1]

Ústřední postavou knihy je třináctiletý Steven Alper, který žije společně se svými rodiči a pětiletým bratrem Jeffreym. Jeho život se točí kolem kamarádky Anety, platonické lásky René, která nosí tak krátké sukně, až přestávají plnit svůj účel, bratra Jeffreyho a hlavně kolem hry na bubny. Vlastně by se dalo říci, že jeho život je vcelku normálním životem kluků v jeho věku až do jednoho osudného rána. V jednu chvíli se Stevenův život změní zcela od základů a přestane být jen obyčejným životem. Jednoho rána spadne jeho bratr ze stoličky a začne nezastavitelně krvácet z nosu. V nemocnici následně zjistí, že příčinou krvácení je nedostatek krevních destiček způsobený leukémií. Toho dne se život Stevena Alpera i celé jeho rodiny naprosto změní. Začíná boj o Jeffreyho život.

"Bubny, holky & nebezpečný koláč" je nádherná kniha, která popisuje vyrovnávání se jednotlivých členů rodiny s Jeffreyho nemocí, ale zejména Stevenův pohled, jeho pocity a problémy. Kniha, v níž jsou naprosto úžasným způsobem propojeny pasáže, u nichž se s chutí zasmějete, a pasáže, kdy pro slzy v očích budete muset přestat číst. Kniha, která přinutí k zamyšlení se nad vlastním životem, zdravím a jeho cenou a nad cenou vztahů a přátelství, která si často ani neuvědomujeme, ale přesto jsou něčím, co nás obohacuje a bez čeho bychom byli chudí. A možná si pak i mnohý z čtenářů uvědomí tu nádhernou pravdu slov, že nemá smysl mučit se myšlenkami na věci, které změnit nemůžeme, ale má smysl pracovat na tom, co změnit můžeme.

Steven onemocněl chřipkou a aby nenakazil bratra, který má vlivem léčby oslabenou imunitu, léčí se u babičky a dědečka...

"Strávil jsem v té velebené boudě (myšleno u babičky a dědečka) celých osm dní, ale prvních pár dní jsem většinou prospal. Těch posledních pět byl problém. Kolikrát si je normální třináctiletý kluk schopen zahrát se svojí babičkou Člověče nezlob se, aniž by utrpěl permanentní poškození mozku? Naštěstí je limit vyšší než sedmnáct her v řadě po sobě, jak se to přihodilo mně. jak dlouho si může takovýhle normální kluk povídat s babičkou, aniž by vyčerpal všechna smysluplná témata, o kterých se dá mluvit? Odpověď na tuhle otázku zní: čtyři dny, POKUD se dotyčný první tři dny nachází v kómatu."[2]

Steven, Jeffrey a jejich otec se vrací domů z nemocnice. Maminka, která obvykle s Jeffreym jezdila, onemocněla a musela zůstat doma...

"Když mluvíme o Jeffreym, měli byste vidět, jak se moje máma k němu hrnula, když jsme přijeli domů. Patrně během toho času, co jsme byli pryč, nabrala zase všechny síly, protože Jeffreyho nadzvedla v žebry lámajícím objetí a drželo ho, dokud ji nepoprosil, aby ho sundala zase na zem. Já jsem se ještě nacházel ve své nové, mužné, účastné náladě, protože normálně bych postával poblíž a dělal: "Ehm", dokud by si mě máma taky nevšimla, ale toho dne jsem se na ni díval s uznáním. Tahle žena strávila v tomto roce takřka polovinu svého času se svým synem v nemocnici, modlila se za něho, dávala na něho pozor, utěšovala ho a zvládla všechny věci, které byly spojené s jeho zdrcující nemocí. A najednou, když se natáhla a stiskla moji ruku, uvědomil jsem si bez jakékoli pochybnosti, že by pro mě udělala to samé."[3]

Steven je s matkou a bratrem v nemocnici a rozhodne se navštívit svoji novou kamarádku Samantu (rovněž nemocná leukémií), s níž se minule seznámil. Slíbil jí, že bude za každých okolností se svým bratrem, a také jí daroval svoje nejcennější paličky...

"Dorazili jsme do Filadelfie; máma tam na nás už čekala. Jeffreyho umístili na pokoj. Napojili ho na kapačky. Zůstal jsem s ním, dokud neusnul. Potom jsem se po špičkách vykradl ven a šel jsem pozdravit Samantu a říct jí, jak jsem vyplnil slib, který jsem jí dal. Když jsem ale dorazil do jejího pokoje, byl prázdný a postel byla svlečená.
Dalších několik minut bylo v mlze. Popadl jsem vypínač, kterým se přivolávala sestra, a zvonil jsem tak dlouho, dokud se nepřiběhla podívat. Napůl hrůzu nahánějícím hlasem pravila:
Něco není v pořádku?
Můj hlas zněl tiše a roztřeseně.
Ehm, tady ležela jedna pacientka. Jmenuje se Samanta. Je to moje kamarádka. Teď tady není, ale říkala, že je na tomhle pokoji vždycky. Poslali ji domů?
Sestra vypadala, že není ve své kůži.
No...
A pak jsem to pochopil.
Ona je mrtvá? Ona umřela? ODPOVĚZTE MI!
Ano, ona... včera časně ráno nás opustila.
Ale nebyla sama, že ne? Byla u ní její matka?
Ano, pokud vím, její matka byla u ní... až do konce.
Byla s ní i její sestra?
Sestřička vypadala zmateně.
Sestra?
V tu chvíli jsem to přestal zvládat. Posadil jsem se na zem a začal jsem brečet a křičel jsem a bušil do podlahy a odmítl jsem vstát. Sestra přivolala odněkud sociální pracovnici. A přiběhla také moje máma. Objevila se tam i další sestra s balíkem dlouhým asi čtyřicet centimetrů, který byl Samantou adresovaný mně. Moje máma ho přede mnou rozbalila. Samanta mi vracela moje paličky Pro Mark 5A s poznámkou: Díky za společnost a za půjčku. Až s nimi budeš hrát, prosím, vzpomeň si na mě, ano? Měj se, Sam."[4]

Steven se účastní absolventského ceremoniálu studentů osmého ročníku...

"Z nějakého důvodu se podívám do publika směrem k sedadlům naší rodiny asi do třicáté třetí řady vzadu. Jeffrey taky vyskočil a drží svoji baseballovou čepici za okraj. Ve stejnou chvíli, kdy odhodím svoji čapku já, odhodí i on svoji. Je to úžasný okamžik, kdy se obě vznášejí snad šest metrů nad zemí. Dívám se na Jeffreyho, a přestože je tak daleko, vím, že on se dívá na mě. Ze svého místa sotva rozeznávám tři až čtyři centimetry jeho nových blonďatých vlasů, ale vím, že tam jsou."[5]

Sonnenblick, J.: Bubny, holky & nebezpečný koláč, Jiří Buchal - BB/art, Praha 2006, 190 stran


Poznámky:
[1] Sonnenblick, J.: Bubny, holky & nebezpečný koláč, Jiří Buchal - BB/art, Praha 2006, str. 13
[2] Tamtéž, str. 101-102
[3] Tamtéž, str. 166
[4] Tamtéž, str. 184-185
[5] Tamtéž, str. 188-189
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vhailor | E-mail | 6. února 2008 v 21:46 | Reagovat

Levné knihy taky rád navštěvuji, zejména před Vánoci :)

Pokaždé tam najdu zajímavý a kvalitní titul vhodný jako dárek.

2 llukynek | E-mail | 6. února 2008 v 21:53 | Reagovat

TO [1] Vhailor:

Nejen před Vánoci se tam dají pořídit hezké knížky.

3 Paolo | 6. února 2008 v 22:47 | Reagovat

V tom je kouzlo knihy. Vždycky najde nějakého čtenáře.

4 Míša | 6. února 2008 v 23:46 | Reagovat

llukynek - díky za tip, zítra nebo v pátek tam zajdu a budu se pídit po této knížce, vypadá více než zajímavě a vámi vybrané pasáže jsou dobrým lákadlem pro nepřetržité a snad i kvalitní počtení.

Díky

5 llukynek | E-mail | 7. února 2008 v 0:24 | Reagovat

TO [4] Míša:

Opravdu skvělá kniha. Mohu jen doporučit. To, co cituji, je jen zlomek toho, co kniha nabízí. Když se začtete, není problém ji přečíst během dne.

6 Lásková | 7. února 2008 v 9:47 | Reagovat

to autor:

Hezké, asi neodolám a knížku si koupím. Pro mne jsou knihkupectví i prodejny levných knih něco jako doping. Když jsem unavená nebo naštvaná, stačí vejít, pokaždé najdu něco, co mne zaujme, pobaví, přinutí se zamyslet. Má to jenom jednu chybu, že mne knížky už pomalu vytlačují z bytu...

7 matka | 7. února 2008 v 10:12 | Reagovat

Silný článek. PS: Je to tam.

(Podobnou cestou jsem získala knihu Cestou osamělých /Perry Burgess/ z r. 1947.)

8 Tenzulice | 7. února 2008 v 10:21 | Reagovat

Knížka, do které se člověk začte tak, že ji přečte na jeden zátah, je lepší, než film a televize dohromady. To, co čtenář vidí ve své fantazii, mu nic jiného nenabídne. Já jsem vášnivý čtenář již od druhé třídy. A oblíbenou knížku jsem schopen číst zas a znovu. na čas ji odložím, a pak si ji zase přečtu.

Takže v tomhle jsem s vámi na jedné lodi.

9 edita svatosova | E-mail | Web | 7. února 2008 v 13:49 | Reagovat

Autor: diky  za tip :) Do Levnych knih chodím jednou za 14 dní, když čekám, než mi otevře škola vrata, tak se tam po té knížce podívám :)

10 llukynek | E-mail | 7. února 2008 v 14:11 | Reagovat

TO [6] Lásková:

Mne sice knížky z bytu zatím ještě nevytlačují, protože vlastní byt nemám, ale už je strkám, kam to jen jde. Chuděrky, zasloužily by si lepší místo. Snad bude časem nějaká knihovna.

11 llukynek | E-mail | 7. února 2008 v 14:13 | Reagovat

TO [8] Tenzulice:

Je vidět, že na některých tématech se lidé shodnout mohou. A o tom to je.

Mám rád fantazii spojenou se čtením knihy. Vlastní myslí utvořený svět, který je jenom Váš a v němž se odehrává děj. Je to fajn.

12 llukynek | E-mail | 7. února 2008 v 14:14 | Reagovat

TO [9] edita svatosova:

Editko, opravdu moc pěkná knížka.

13 pampelina | E-mail | 7. února 2008 v 19:57 | Reagovat

Vééélkýýýý souhlas s (8), Tenzulice, ahoj :-)

14 Mí­ra | 7. února 2008 v 21:56 | Reagovat

[13] pampelina

Velký souhlas s velkým souhlasem.

15 Pavel | 7. února 2008 v 22:59 | Reagovat

to Ilukynek: S tím souhlasím. Věčná škoda, že na to mám velmi málo času.

16 Jeliman | E-mail | 9. února 2008 v 15:34 | Reagovat

llukýnek

Opravdu pěkné, llukynku!

Nabízím ruku ke smíru.

Jeliman

17 llukynek | E-mail | 10. února 2008 v 1:15 | Reagovat

TO [16] Jeliman:

Děkuji za pochvalu.

Nebojuji proti Vám. Lidé mohou mít různé názory. Na některých se třeba shodnou, na jiných nikoli. I tak se o nich ale mohou bavit, jestliže se budou vzájemně respektovat. A tak to má být.

18 Missy Michelle | 2. dubna 2008 v 14:37 | Reagovat

Tak tuhle knížku jsem zhltla za dvě hodiny, nemohla jsem se od toho odtrhnout, poprvé jsem ji četla po Vánocích (dostala jsem ji od své starší ségry) a podruhé jsem ji dočetla teď. Vážně úžasná knížka, patří k mým nejoblíbenějším.

19 llukynek | E-mail | 2. dubna 2008 v 16:03 | Reagovat

TO [18] Missy Michelle:

Souhlas, je to skvělá kniha. Za dvě hoďky bych jí ale nedal :o)))

20 Wiselec | 25. prosince 2008 v 19:20 | Reagovat

JA sem totalni knihomol takže čtu furt...a tahle knižka je forever-fakt super...u tohohle si měkoty i poplačou

21 mrs_mishulka | 1. října 2009 v 16:18 | Reagovat

Až teď jsem narazila na tenhle článek. Povedený ;) ...tuhle knížku mám doma už skoro rok, vlastně jsem ji dostala k Vánocům od své sestry, koupila ji v Levných knížkách, přesně jako Vy. Přečetla jsem ji snad za dvě hodinky, brečela jsem, smála jsem se a nakonec zase brečela. Knížka se hned stala jednou z mých nejoblíbenějších, četla jsem ji snad už stokrát...ale poslední, vámi citovaná pasáž, o smrti Sam jsem obrečela vždycky. Holt je autor víc než dobrý spisovatelem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama