Adopce dětí homosexuály - ne, pane Skokane, legraci si skutečně neděláme!

13. března 2008 v 19:54
Před několika dny zveřejnil pan Petr Skokan na svém blogu článek Adopce dětí homosexuály - děláte si legraci? Článek, který svým tématem rozproudí krev nejednoho čtenáře, ať již stojí na jakékoli straně. Homosexualita je bohužel stále velmi kontroverzním tématem a pokud se takové téma spojí i s článkem autora, který evidentně píše o něčem, co nezná do hloubky, a vyjadřuje se pouze na základě povrchního zamyšlení (nebo spíše nezamyšlení) a bez znalostí, nemůže toto dopadnout dobře. Už při přečtení nadpisu článku jsem se zhrozil a po přečtení i článku samotného jsem uznal, že zcela oprávněně.

Když se roky setkáváte s podobnými stále se opakujícími názory, na které musíte stále dokola odpovídat to samé, unaví Vás to a možná časem dospějete také k názoru, že podobné vysvětlování nemá smysl, protože ti, kterým je určeno, se odmítají zamýšlet a odmítají přijmout cokoli, co neodpovídá jejich vlastním myšlenkám. O to horší je taková situace, pokud se o vysvětlení snažíte jako homosexuál. Přestože já jsem k tomuto názoru dospěl již před nějakou dobou, stále mi to většinou nedá a do diskuse se musím zapojit, i když dobře vím, jak zbytečná taková snaha je. U výše zmíněného článku jsem do značné míry odolal a jsem tomu rád, protože jsem byl ušetřen nejednoho zklamání nad myšlenkami některých diskutujících. Nicméně považuji za vhodné a dokonce to vidím jako svoji povinnost, abych se k článku pana Skokana a k některým příspěvkům v diskusi vyjádřil. Učiním tak prostřednictvím tohoto svého článku.

STRUČNĚ K HOMOSEXUALITĚ A PŘIROZENOSTI

Cituji z výše uvedeného článku:

"Važme si trochu hodnot, které nám umožnili tu být a nesnažme se postupovat zase rádoby pokrokově, ale proti přírodě. Ostatně nedávno proběhnul odborným tiskem zajímavý článek o genové manipulaci, kdy se vědcům podařilo změnit sexuální chování jistého druhu hmyzu z heterosexuální na homosexuální. To naznačilo, že skutečně homosexualita není přirozená - je to prostě jistá odchylka od normálu. Nenamlouvejme si a nenechme aktivisty nám namluvit, že homosexualita je "normální". Není, je pouze tolerovaná a respektovaná, ale normální prostě není."

Je mi líto, pane Skokane, ale závěry, k nimž jste dospěl, rozhodně nejsou správné. Tento výzkum nepotvrdil a dokonce ani nenaznačil, že homosexualita není přirozená. Tento výzkum dokázal, že za určitých okolností je možné přirozený stav jedince (v tomto případě drobné mušky) zvrátit do stavu pro tohoto konkrétního jedince nepřirozeného. Za podobných okolností jsem schopen přinutit leváka k psaní pravou rukou, ale jsem si víc než jist, že toto nepotvrzuje domněnku, že být levákem je nepřirozené. Je důležité uvědomit si, že co je pro jednoho přirozené, nemusí být přirozené pro druhého a co je přirozené pro mne, nemohu považovat za něco, co musí platit absolutně. Pro pana Skokana je přirozené milovat ženy, pro mne je přirozené milovat muže. Jakékoli popírání této přirozenosti přináší jediné a to psychickou devastaci.

A hodnoty? Co jiného je touha některých homosexuálních párů vychovávat děti než přihlášení se k těm nejzákladnějším hodnotám? K odpovědnosti, výchově a předávání svých zkušeností dalším generacím.

O RODINĚ

Rodina je často prezentována jako muž žena a jejich děti. Často se také setkávám s názorem, že rodina vzniká uzavřením manželství. S prvním tvrzením se dá do určité míry souhlasit, s druhým však nikoli, protože manželství ani jiná forma svazku podle mne není podmínkou vzniku rodiny a naopak existence rodiny neznamená automaticky existenci takového svazku. Muž, žena a děti jsou zajisté rodinou, ale toto nejzákladnější pojetí v dnešní době naprosto neobstojí. Jsou ženy, které vychovávají dítě samy, jsou muži, kteří činí totéž, jsou prarodiče vychovávající svá vnoučata, jsou homosexuální páry vychovávající děti z předešlého manželství některého z partnerů, jsou páry bezdětné a přesto si troufám tvrdit, že všechny tyto formy žití lidských jedinců byly, jsou a budou rodinami. Zkuste se navíc Vy sami zamyslet nad tím, kdo patří do té Vaší rodiny. Možná zjistíte, že není tak úzká, jak úzkou je její definice. Rodina může mít mnoho podob a často nejsou naší rodinou pouze ti, s nimiž nás pojí krevní pouto či státem uznaný svazek, ale rovněž ti, které do rodiny řadíme z vlastní vůle. Do rodiny se již rodíme, v rodinách žijeme a i po smrti zůstáváme jejich součástí. Během let se pouze mění její členové, jejich počet a role, kterou v rodině zastáváme. Také homosexuálové v těchto rodinách žijí a žít budou.

Pan Skokan ve svém článku hovoří o rodině homosexuálů, ale zároveň o několik řádků dále říká, cituji: "...rodina je prostě soužití muže a ženy a tak by to mělo být a zůstat, protože to nám koneckonců zajistilo přežití a množení lidstva až dodnes." Sám autor považuje soužití osob stejného pohlaví za rodinu, ale o chvíli později je pro něho rodinou už jen soužití muže a ženy. K přežití lidstva a množení bych jen rád autora upozornil, že se nezdá, že by s tímto mělo kdy lidstvo problém bez ohledu na to, jaké formy rodin se v něm vyskytovaly, a že se narozdíl od pana Skokana skutečně nedomnívám, že by lidstvo začalo "nástupem podobných aktivit jako jsou adopce homosexuály, maximální emancipace ve všech oblastech" vymírat. Větší hrozbou v tomto ohledu je nezdravý životní styl a jeho důsledky v podobě závažných onemocnění.

O ADOPCÍCH

V souvislosti s adopcemi dětí homosexuálními páry je zmiňováno několik proti. Já tato proti vnímám jako zcela absurdní a pramenící z neznalosti a často nutkání některých jedinců za každou cenu nějaké to proti vyhrabat, byť by bylo sebehloupější. Přestože považuji tato proti za nehodná logiky rozumě a do hloubky uvažujícího člověka bez předsudků, vyjádřím se k nim, i když žádné z nich za skutečně relevantní důvod nepovažuji. Spíše se domnívám, že velice dobře dokazují, že tolerance deklarovaná jejich autory je do značné míry falešná a neupřímná.

1. Jedině muž a žena jako rodiče dokáží poskytnout dítěti správné vzory chování, což u homosexuálního páru není možné.

Dítě vychovávané ženou a mužem a stejně tak i dítě vychovávané dvěma ženami či dvěma muži, ale i dítě vychovávané jen matkou, otcem atd. nežije pouze v tomto sterilním prostředí, do něhož nemají jiné osoby přístup. Dítě se ve svém životě setkává s mnoha osobami mužského i ženského pohlaví a své vzory chování hledá mezi všemi těmito lidmi. Nesouhlasím s tím, že se dítě identifikuje pouze s některým z rodičů a při absenci matky či otce postrádá ženský či mužský vzor. Navíc je důležité uvědomit si individualitu mužů a žen. Domnívám se, že není správné myslet si, že úlohy matek a otců jsou v každém vztahu totožné, že všichni muži se chovají stejně a všechny ženy rovněž. Pokud by tomu tak bylo, byli by muži na "mateřské dovolené" pouhou fantazií. Mimochodem, kdepak mají děti v dětských domovech maminky a tatínky, kteří by jim byli vzorem? Kdepak mají ty vzory, které mnozí z Vás u homosexuálního páru postrádáte?

2. Dítě vychované homosexuálním párem bude mít v dospělosti sexuální potíže.

S tímto "argumentem" jsem se setkal poprvé. Nevidím jediný důvod, proč by tomu tak mělo být a z čeho by tyto potíže měly pramenit.

3. Homosexuální rodiče vychovají z dítěte homosexuála.

Homosexualita je stejně jako heterosexualita či bisexualita věcí vrozenou, nikoli naučenou či okoukanou. Je proto nesmyslem hovořit o tom, že by dítě vychované homosexuálním párem bylo rovněž homosexuální, a hovořit o tendenci takového páru vychovávat dítě k homosexualitě je dokonce zcela absurdní. Neznám žádného gaye či lesbu, který by se pokoušel potlačovat přirozený vývoj svého potomka nebo který by takovou snahu v případě svěření dítěte do péče deklaroval. Něčeho takového se snad žádný rodič milující své dítě nemůže dopustit. Gayové a lesby jsou těmi posledními, kteří mají problém s odlišnou sexuální orientací svých blízkých natož pak dětí. Naopak toto stále ještě bývá problémem některých heterosexuálních rodičů, kteří nejsou schopni respektovat lidskou přirozenost a mají tendenci přetvářet nepřetvořitelné a ničit tím osobnosti těch, které by měli milovat. Rodičů, kterým nejde o štěstí jejich synů a dcer, ale o to, aby mohli být spokojeni sami se sebou, aby mohli mít pocit, že tento problém neexistuje, o pouhou iluzi pramenící z nejhorší sobeckosti, jaká může být projevena, ze sobeckosti rodičů k jejich vlastním dětem.

4. Dítě vychovávané homosexuálním párem by bylo terčem posměchu ze strany svých vrstevníků.

S tímto tvrzením souhlasím. K něčemu takovému by skutečně dojít mohlo. Nicméně toto nepovažuji za důvod proti adopcím, jelikož toto není vinou onoho homosexuálního páru. Děti dokáží být kruté a pokud chtějí někoho šikanovat, tak si záminku vždycky najdou. Mohou to být brejličky, mohou to být kudrnaté vlasy, škrabopis nebo to, že má dítě dva otce, matky nebo má rodiče rozvedené. Důvodů je mnoho. Jestliže někdo tímto argumentuje, měl by svoji výtku zamířit zejména do vlastních řad, do řad heterosexuálních rodičů, kteří nedokáží vychovat své děti k toleranci. Do řad těch, kteří nejsou ochotni, možná díky vlastní pohodlnosti, vysvětlit dětem některé otázky týkající se lidského života.

5. Homosexuálové si mohou pro pomazlení pořídit pejska. Homosexuálové jsou muži (samci), a proto nemohou mít tak silné touhy po dítěti, aby vyhledávali adopci.

Madam, která se v tomto smyslu vyjádřila, mne svým výrokem doslova zvedla ze židle. Kdybych chtěl psa, pořídím si psa. Já ale psa nechci. Mám radši kočky a kočku budu mít bez ohledu na to, jestli budu mít dítě, či nikoli. Kočka ani žádné jiné byť sebepřítulnější zvíře dítě nenahradí a srovnávat vztah ke zvířeti a k dítěti a pokládat jejich hodnotu na stejnou úroveň může snad jen primitiv. Pokud tak navíc činí někdo, kdo sám má děti, pak je toto pro mne naprosto nepochopitelné. Zajímalo by mne, jestli si madam pořídila svoje děti kvůli tomu, aby se s nimi mohla mazlit. Ona možná ano, já tedy nikoli. Dítě je dlouhodobý závazek, jehož přijetí musí být učiněno na základě důkladného zvážení a s vědomím obrovské odpovědnosti. Jestliže se po takovém zvážení rozhodnu, že chci mít dítě, pak chci dítě a nikoli psa!!!

Znovu bych rád upozornil na jednu velmi jednoduchou skutečnost, která ovšem mnohým dělá veliké potíže, byť její pochopení nevyžaduje dlouhého uvažování. Homosexuálové jsou muži a ženy! Homosexuální muži jsou gayové, homosexuální ženy jsou lesby. Byl bych rád, kdyby toto bylo důrazně odlišováno.

Já jsem homosexuál, jsem gay a jsem samec a přesto toužím po dítěti. Protože ho sám se svým přítelem mít nemohu, byl bych rád, aby mně a všem dalším gay a lesbickým párům byla umožněna adopce. Říkat, že muži nemohou mít tak silnou touhu po dítěti, je zcela scestné, a to už jen proto, že u žen něco jako tato touha není absolutním pravidlem. Je to individuální záležitost.

6. Příroda stanovila, že dítě může mít muž a žena, tak by se to nemělo měnit.

To je sice fakt, ale adopce popřením takové přírodní zákonitosti není. Podobně by bylo možné říci heterosexuálnímu páru neschopnému mít vlastního potomka, že to tak chtěla příroda a že mají prostě smůlu. Naštěstí se něco takového neděje, a tak se mnohé takové páry mohou těšit buď z vlastních dětí, jejichž početí bylo umožněno asistovanou reprodukcí, nebo z dětí adoptovaných. Nezabýváme se otázkou plození dětí. Zabýváme se jejich výchovou.

7. Až budete schopni si děti vyprodukovat, tak si je nechte. To, že to nelze, jasně ukazuje na to, že to přirozený proces prostě není.

Je zvláštní, že v tomto smyslu se vyjádřila další žena. U žen bych obecně očekával větší hloubku jejich myšlenek a zejména v otázkách týkajících se dětí. "Vyprodukovat" dítě není žádný problém a dokonce to není problém ani pro homosexuála (prosím, neopovažujte se mne v souvislosti s touto větou chytat za slovíčko). Plodit děti není uměním. Tím je jejich výchova. Znovu v souvislosti s tímto výrokem zmiňuji heterosexuální páry neschopné mít potomka přirozenou cestou. Dva muži či dvě ženy spolu (zatím) potomka mít nemohou, ale jejich schopnost potomka vychovávat není nijak oslabena. Opět dodávám, že neřešíme plození potomků, řešíme jejich výchovu!

8. Pokud by děti vychovávali homosexuálové, mnoho dětí by si myslelo, že je normální býti homosexuálem.

A bylo by to jedině dobře, protože by z takových dětí vyrostli mnohem tolerantnější jedinci. Homosexualita je normální a to, že si to bude dítě myslet, z něho homosexuála neudělá. Pouze bude vědět, že lidské vztahy jsou mnohem různorodější a bude schopno tyto vztahy respektovat. Pozná také, o čem život homosexuálů je, a uvědomí si, jak mnoho podobného a jak málo rozdílného je mezi vztahem homosexuálním a heterosexuálním, což je něco, co si mnoho lidí stále neuvědomuje díky své vlastní omezenosti.

9. Homosexuálové jsou nátlakovou skupinou, která citově vydírá ostatní. Několik homosexuálních párů, které se ročně mohou rozhodnout pro adopci, na tom, že pár tisícovek dětí je v dětských domovech, nemůže moc změnit.

Pane Skokane, toto je odpověď speciálně pro Vás. I kdyby se našel za rok jediný homosexuální pár, který by se rozhodl adoptovat dítě, který by se rozhodl přijmout za vlastní dítě, které jeho vlastní biologičtí rodiče odvrhli, který by tomuto dítěti dal domov, lásku a možnost se realizovat, i v takovém případě by to bylo víc než nic a je úplně jedno, že s celkovou statistikou dětí umístěných v ústavní péči ten jeden pár a to jedno adoptované dítě mnoho nenadělá!!!

Je možné, že jsem v tomto výčtu na něco zapomněl. Snažil jsem se ale poctivě projít celou diskusi k článku pana Skokana a reagovat na vše, co jsem považoval za důležité, a v zájmu alespoň nějaké přehlednosti článku nereagovat na to, co by si sice reakci zasloužilo, ale co by se zbytečně nabalovalo už na tak složité a na otázky a názory bohaté téma.

ZÁVĚREM

Kdybych byl dítětem a mým otcem byl stát a matkou by mi bylo těch několik tet a kdybych byl schopen se v nízkém věku rozhodnout sám za sebe, byl bych vděčný za každou možnost být součástí jakékoli rodiny, která by mi mohla poskytnout to, co státní výchova nikdy poskytnout nedokáže - opravdovou rodičovskou lásku, opravdový domov, individuální přístup, možnost seberealizace, rozvoj schopností a pocit vlastního místa ve společnosti. Dítě se ovšem v takovém věku rozhodnout nemůže, a je proto na nás, abychom rozhodovali za něho.

Myslím si, že se všichni bez ohledu na to, na které straně "bojiště" stojíme, shodneme v tom, že nejdůležitějším a tím, co by mělo stát na prvním místě, je zájem dítěte. Ani já a ani Vy snad nechceme, aby se jakékoli dítě dostalo někam, kde by muselo žít v nevhodných podmínkách a kde by ve všech ohledech strádalo. Právě kvůli tomu také existuje dohled ze strany státu a právě kvůli tomu existují podmínky, které musí každý pár žádající o adopci splnit. Jestliže jsou tyto podmínky splněny, měla by být adopce umožněna jakémukoli páru a to i páru homosexuálnímu. Není totiž nic, co by takový pár nedokázal dítěti poskytnout.

To, jaký jste rodič, nezáleží na tom, jakou je Vaše sexuální a citová orientace. Jediné, na čem záleží, je Váš skutečný vztah k dítěti, Vaše vlastnosti a schopnosti. Jsou rodiče špatní a jsou rodiče dobří a stejně jako jsou dobří a špatní rodiče mezi heterosexuály, jsou i dobří a špatní rodiče mezi homosexuály.

Všichni milující rodiče chtějí, aby jejich děti byly šťastné, a to samé bych chtěl i já pro své dítě. Až jednou budu otcem, budu své dítě milovat a těšit se společně s ním ze všech radostí a společně s ním také plakat nad jeho bolestmi. Budu se snažit vychovat bytost, pro níž bude slušnost a tolerance skutečnou hodnotou. Přál bych si, aby tu byl ten malý človíček, o kterého bych se staral, kterému bych četl pohádky na dobrou noc, ze kterého bych měl radost a také mnoho starostí. Človíček, kterému bych mohl předat všechno dobré ze sebe a vychovat z něj důstojnou osobnost, která si zaslouží žít. Mám z toho strach, bojím se, jestli bych to všechno zvládl, jestli bych byl skutečně dobrým otcem, ale to není důvod, abych se o to nepokusil. Nejsem na to přeci sám.

Pokud někoho milujeme, je pro nás nejdůležitější jeho štěstí. Často slevujeme z vlastních požadavků jenom proto, abychom potěšili ty, na kterých nám záleží. I Vy si přejete štěstí svých dětí, stejně jako si je přejí naši rodiče a stejně jako bychom si my přáli štěstí těch, kteří by nám byli svěřeni a jejichž budoucnost by záležela na tom, jak dobře bychom se o ně dokázali postarat a jak dobře bychom je dokázali vychovat.


Poznámka autora:
Původně jsem se domníval, že k tomuto svému článku neumožním diskusi. Zřejmě proto, abych nemusel reagovat na mně nepříjemné příspěvky. Ne proto, že bych nebyl schopen reagovat (mnoho z Vás mne již poměrně dobře zná, a tak víte, že diskuse se mnou není žádná legrace), ale proto, že bych neměl chuť reagovat právě z důvodů, které jsem popsal výše, a rovněž proto, že vše již bylo napsáno v diskusi k článku pana Skokana. Nakonec jsem se rozhodl diskusi umožnit a to bez ohledu na to, co za reakce přinese, protože se domnívám, že právě diskuse je jediným prostředkem, kterým se můžeme posunout někam dál a snad také společně dospět k názorům, které budou akceptovatelné pro všechny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (321)
Zobrazit starší komentáře

301 Honza | E-mail | 21. dubna 2008 v 9:42 | Reagovat

TO llukynek:

No rodina... Tam to taky někdy stojí za to... Hlavně když v ní přetrvávají názory uznáváne právě tou společností, o které se tady celou dobu bavíme :-)

302 llukynek | E-mail | 21. dubna 2008 v 12:17 | Reagovat

TO [301] Honza:

Tak pokud je to takhle, tak v takovém případě je to problém. Já mohu děkovat (teď nevím komu, ale bohu určitě ne), že takový problém nemám, nicméně vím, že se toto pořád ještě děje. Je smutné, když lidé, kteří vedle vás žijí žijí celý život, nejsou vámi a tímto životem přesvědčeni o nesprávnosti svých názorů. Inu, je to jen další příklad "dokonalosti" heterosexuální rodiny, v níž každé dítě či mladý člověk žije "od jedné radosti k druhé v životě bez starostí".

303 Honza | E-mail | 21. dubna 2008 v 19:28 | Reagovat

TO llukynek:

Nechci vyvracet to, že heterosexuální rodina může být to prostředí, ve kterém nemůže člověk žít od jedné radosti k druhé... Proč ne... Dva lidi spolu žijí, vytvoří rodinu a je to... Asi se shodnem na tom, že když oba máme přítele, adoptujem dítě a budem společně žít, tak je to rodina... Co je na tom nepochopitelného? A i bez dítěte? Proč bych život s přítelem nemohl nazývat rodinným životem?

No je to složitý... :-)

304 llukynek | E-mail | 21. dubna 2008 v 21:14 | Reagovat

TO [303] Honza:

Člověk může žít od jedné radosti k druhé, ale upřímně, kdo z nás má takový život bez ohledu na to, z jakých rodin pocházíme a kým jsme byli vychováváni? Myslím, že takovým životem se nemůže pochlubit nikdo.

Také nevím, co je na tom nepochopitelného, proto také stále říkám, že rodina nemůže být vnímána pouze jako muž a žena a případně jejich děti, ale že ve skutečnosti je rodina mnohem širší a variabilnější. Netuším, proč je toto po někoho tak obtížně pochopitelné, když právě takové rodiny denně vídáme kolem sebe.

305 llukynek | E-mail | 21. dubna 2008 v 21:16 | Reagovat

TO [303] Honza:

Ještě maličkost... Nemyslím si, že je to nějak zvlášť složité. Podle mne je to velice prosté, ale právě ta prostota nutí ty, kteří ji nejsou ochotni přijmout, k jejímu zbytečnému zesložiťování.

306 Honza | E-mail | 22. dubna 2008 v 13:10 | Reagovat

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě...

307 llukynek | E-mail | 22. dubna 2008 v 13:16 | Reagovat

TO [306] Honza:

:o)

308 LorenzoT | 2. května 2008 v 8:33 | Reagovat

[302] llukynek

Klidně můžeš děkovat i bohu. Já sám mu občas děkuji za to, že jsme země ateistů. :o)

309 llukynek | E-mail | 2. května 2008 v 12:38 | Reagovat

TO [308] LorenzoT:

:o)))

310 Honza | E-mail | 8. května 2008 v 14:08 | Reagovat

No to sice jsme země ateistů, ale křesťanské hodnoty v naší společnosti pořád převládají :-)

311 llukynek | E-mail | 9. května 2008 v 2:11 | Reagovat

TO [310] Honza:

Nesnáším to spojování s vírou! Brrr! Pro mne to nejsou křesťanské hodnoty. Pro mne to jsou obecně platné a v naší společnosti uznávané hodnoty a morální zásady a bla, bla, bla atd., atd. Beztak jsou hodnoty každého člověka odlišné.

312 Hitan | 14. října 2008 v 19:32 | Reagovat

Dobry den,

rád by jsem také zareágoval na tento článek a něco málo řekl.

Jak jste pane llukynku psal že by jste rodičům neodpustil kdyby Vás chtěli změnit... no moji rodiče si to přáli a pár dni mi vtloukali do hlavy že jsem heterosexual. Takže nadále hraju divadlo a žiju s nimi..

Pokud si lidé budou myslet že je to nenormální a to mě moji rodiče také řekli že nejsem normální. Tak si říkám jeslti by pak bylo vhodné aby homosexualní pary mohli adoptovat dítě. Protože pokud tu bude převládat smutný názor že když to tak řeknu, jsme devianti, nenormalní atd. a tyhle když to nazvu móresy budou rodiče "propagovat" doma, tak se bojím o ty děti které by byly z homosex. rodin a byly by šikanovány od ostatních vrstevníků. Pak takové ditě asi trpí a trpí dost. Mě stačili moji rodiče (možná nemam silnou povahu a dost si asi takove věci beru).

Je mi 19 a jsem gay, souhlasím s tím co je uvedeno v článku a v reakci. Nemám tak velké životní zkušenosti jako ostatní :). Hřeje mě na srdci když si tu přečtu že přeci jen lidé nejsou tak "slepí" a myslí važne se byt homo je normální za to chci poděkovat.

313 llukynek | E-mail | 20. října 2008 v 23:39 | Reagovat

TO [312] Hitan:

Hrát divadlo nic nevyřeší. Divadlem se problém skrývá a jistě je tak pro diváky snesitelnější, ale rozhodně se jím nikdy nevyřeší.

Nejsem ochoten sklánět hlavu před hloupostí části společnosti. Nikdy to neudělám. My nejsme ti, kteří mají co měnit, my nejme ti, kteří by měli brát v tomto ohled na ty, kteří díky vlastní pohodlnosti rádi přijímají iluzi, kterou si dokonce často sami servírují.

314 iva | E-mail | 23. listopadu 2008 v 14:37 | Reagovat

plně souhlasím s tímto článkem, lidé, kteří vymýšllí argumenty tohoto typu opravdu asi moc rozumu nepobrali . To , že se Vám zdá homosexualita za "nepřirozenou" a adopce dětí HM za nepřípustnou , muže křesťanství, které bylo do lidstva dlouho vtloukáno. lidé kteří říkají ne, chtějí jen ublížit jiným lidem -homosexuálním párům- kteří by chtěli mít dítě.  To, že vymýšlejí tyto argumenty neni tím, že by chtěli znát odpověď ale proto, aby s něčím nesouhlasili a aby ublížili jiným lidem.

315 llukynek | E-mail | 24. listopadu 2008 v 21:43 | Reagovat

TO [314] iva:

Nevím, jestli je motivem těchto "proti" snaha někomu ublížit. Já se spíš domnívám, že motivem je neochota zamýšlet se komplexně nad celým problémem. Výsledkem jsou pak výkřiky, které je díky jejich naprosté nedomyšlenosti velice snadné vyvrátit. Bohužel však jejich autoři se ani potom nejsou schopni zamyslet a budou stále trvat na své "pravdě".

316 Nex | E-mail | 17. ledna 2009 v 4:48 | Reagovat

Vynechala jsem dost velkou část diskuze a všem slušným lidem se omlouvám za následující věty, ale mně to prostě nedá.

Už jen prvních pět nebo kolik příspěvků shora - "pár soukmenovců ti tu bude blahořečit". Pane nevímjak, tohle si nemůžu nevzít osobně. Ne, že bych ho blahořečila, ale přesto s ní souhlasím, co se týče vlivu na dítě i schopnosti homosexuals vychovávat děti, je vše podloženo řadou nezpochybnitelných studií, většinou vyšlých v Nature.

To dodávám jen tak, abych si zklidnila nervy nad tím, jak se stále domáháte vědeckých podkladů a aniž byste si je sám prošel, tvrdíte nezasvěceně, že děti homosexualita rodičů postihne na jejich vlastní osobnosti (reakce okolí jsou věc druhá, ale to už je záležitost stavu společnosti). Právě naopak.

Děti vychované těmito páry jsou obecně komunikativnější, snáze navazují přátelství a vůbec se začleňují do společnosti, jsou úspěšnější a jednají narovinu, protože jsou na to z domova zvyklé. Tady bohužel musím konstatovat, že zatímco homosexuals dětem odpovídají na všechny otázky, heterosexuals téměř vždy něco zamlčují a často vytvářejí různá tabu témata, ačkoli dětští pedagogové výslovně (už přes dvacet let...) doporučují to, co dělají homosexuální vychovávající - seznamovat dítě způsobem přiměřeným jeho věku se všemi stránkami života. Mají méně problémů se získáním práce a harmonické intimní vztahy (!).

Abych se vrátila na začátek - je škoda, že upíráte jiným lidem právo na sdílení něčího názoru, ale do chvíle, kdy byste to netahal na veřejnost je to vaše věc. Nicméně vás důrazně upozorňuji, že jsem heterosexuální žena a "přesto" patřím dle vaší definice do "soukmenovců", což si na základě předchozích vašich příspěvků pod původním článkem mohu vyložit jedině jako "homosexuálních lidí". Takže to je druhá trhlina ve vašem projevu.

Třetí je, že se vůbec odvažujete mluvit za někoho, jehož zkušenosti - pobyt v DD, jste zcela zjevně nezískal. Mluvila jsem s mnoha dospělými , kteří naopak ano, A VŠICHNI mi SHODNĚ řekli, že by nadšeně brali homosexuální rodinu, protože z vlastních zkušeností, interakce a pozorování ví, že homosexuals, žádající o adopci, jsou CITOVĚ VYZRÁLÉ OSOBNOSTI, ŽIJÍCÍ V HARMONICKÉM PARTNERSKÉM SOUŽITÍ. O moc lepším prostředí než rodiny s domácím násilím, rodiči alkoholiky atd.... Nepřijde vám na jednomyslnosti jejich názorů něco zajímavé?

Krom toho je zde ještě jeden aspekt - v důsledku zcela šíleného přístupu většiny společnosti homosexuals během procesu uvědomění si vlastní identity musí projít zrychleným vnitřním vývojem podobně jako děti, které musely převzít zodpovědnost za mladší sourozence nebo prošly válkou atp. (JE to extrémní příklad, ale teď už přesně víte, co myslím).

Jsou proto ve stejném fyzickém věku většinou o cca deset let mentálního věku starší ("moudřejší" by se řeklo dřív, dnes se říká vyzrálý) a jako by nestačila již tahle selekce, ještě je tu stále fakt, že pro adopci se rozhodují stejně zodpovědně jako heterosexuální páry. A když nic jiného - na co jsou tam ti posuzovatelé žádosti o adopci? Jak vidíte, tenhle argument je snadno a zcela vyvratitelný, neb stát sám kontroluje psychickou připravenost, zázemí a vztahy žádajícího páru.

(Paní nabízející psíka místo dítěte bych nesvěřila do péče ani toho psa...kdoví, co by s tím chuďátkem provedla..)

Sice ve svém textu oslovuji pána, který si říká (velice příhodně vzhledem k reakci té paní) "pes", ale má reakce samozřejmě směřuje i na všechny ostatní.

Ještě se tu stavím, dočtu diskuzi, odpovím, pokud mi někdo napíše odpověď, nicméně pokud bude mezera mezi vaší a mojí reakcí delší než měsíc, pošlete mi prosím echo na mail, ráda se vám budu věnovat....

317 Nex | E-mail | 17. ledna 2009 v 5:20 | Reagovat

Aha ano a ještě bych chtěla dodat perličku nakonec - když se stále obracíte k té přirozenosti a tradicím - víte, že v Africe žije kmen, pro který je heterosexuální soužití tak odpornou záležistostí, že k němu svolí jen během krátké doby rituálu plodnosti , načež vyberou jeden pár a obětují ho, aby usmířili bohy kvůli tomu hroznému hříchu co provedli?

318 tynushka.t | E-mail | 22. března 2009 v 16:28 | Reagovat

ja s tebou naprosto souhlasim.. nechapu proc by nemohli homosexualove vychovavat děti vždyt tam jde preci o to aby bylo tomu diteti dobre a myslim ze homosexualni pary se mnohdy chovaji líp jak ty heterosexualni. myslím si, ze dite vyrustajici s rodici at už  stejného pohlaví nebo odlisného se bude mit lip než dítě vyrustajici v detském domove takřka bez lásky... ja sama jsem heterosexual ale proti homosexualnim parum nemam vubec nic a podporuju je kde se da :-) pro me jsou gayove nejlepsi kamaradi:-) proste takový už jsou nechapu proc je lidi nemuzou barat takovy jaci jsou.. a že to neni přirozený?? prominte abych se zasmala.. co je dneska prirozenyho? :D a nazory jako ze byse homosexualove melijit lecit a podobne ty lidi co jsou schopni neco takoveho rict bych poslala na lečeni protoze to asi nemaji v hlave v poradku jeste jednou co je komu do toho kdo si s kým žije a chtejí mit deti , fine proc ne? dokazi se io ne postarat? dat jim lasku? ano? tak v vcem je sakra problém??

319 Petrikanek | E-mail | Web | 19. srpna 2009 v 22:44 | Reagovat

Naprosto s Vámi souhlasím Lukáši.

320 Alenka | 20. května 2010 v 19:24 | Reagovat

Asi trochu s křížkem po funuse. Lepší článek na toto téma jsem ještě nečetla. Souhlasím naprosto se vším. Ať děti vychovává ten, kdo je umí milovat. :-)

321 NikY | 24. května 2010 v 16:02 | Reagovat

To je sice hezký, že tady spousta lidí souhlasí. Taky si myslim, že není nejlepší nápad nechávat vychoávat děti homosexuály a podívejme se, kolik jich kolem sebe máme a kolik z nich chce mít rodinu. Zamyslete se nad tím, jak by bylo Vám v takové situaci... Jakože byste chtěli mít děti, ale nemohli, protože jste homosexuálové. V podstatě jsou v dnešní době "odepsaní" ve společnosti. Nebo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama