Odsoudit je jednodušší...

3. března 2008 v 15:29
V životě každého člověka může nastat chvíle, kdy je okolnostmi zahnán do kouta. Kdy se dostane do situace, z níž nemůže najít východisko. Do situace, která není jen pouhou každodenní banalitou, ale situace, jejíž jediné řešení spatřuje takový člověk ve svém dobrovolném odchodu z tohoto světa. Smrt jako vykoupení. Smrt jako ta nejvyšší cena, kterou je možno zaplatit.

Někteří mají to štěstí, že jejich trápení nezůstane nepovšimnuto a že se najde člověk, který jim pomůže jejich problém řešit. Jiní se rozhodnou se vším skoncovat, i když život milují, i když každou z posledních chvil svého života doufají, že budou zachráněni a pochopeni. Někdy taková záchrana skutečně přijde, jindy nikoli a život tak končí další lidskou tragédií přinášející spousty slz a otázek bez odpovědí.

Co vede mladou slečnu k tomu, že uvažuje o skoku do kolejiště? Co vede člověka k tomu, že zastaví svůj vůz uprostřed železničního přejezdu a čeká... čeká a pak se možná čas skoro zastaví a zdá se, že by jen stačilo vystoupit a odejít... a najednou není nic. Jsou to snad zbabělci? Jsou to sobci? To není zbabělost a není to ani sobectví. Je to jen prosté zoufalství nad životní situací, které člověka nutí přemýšlet nad věcmi, o kterých by jinak vůbec neuvažoval. Zoufalství, které někoho přivede až na samotnou hranici. Zoufalství, které nás donutí tuto hranici překročit, v krátkém okamžiku se rozhodnout a vstoupit tam, odkud již většinou nebývá návratu. Je to jen okamžik a ona hranice mezi žitím a nežitím je tak nesmírně tenká.

Dokážeme pochopit motivy vedoucí k odchodu ze života? Dokážeme se vžít do situace člověka, který stojí, či stál na pokraji nejdůležitějšího rozhodnutí svého života? Na pokraji rozhodnutí mezi životem a smrtí? Dokážeme být skutečně lidmi bez falešné představy, že nás se toto netýká, bez falešné představy o vlastní dokonalosti a absolutní síle, nebo se spokojíme s prostým soudem nad někým, koho vlastně vůbec neznáme? Tak rádi býváme soudci, tak rádi odsuzujeme. Bez důkazů, bez zamyšlení. Možná proto, že odsoudit je jednodušší.

Proto, prosím, nesuďme a neodsuzujme bez hlubokého zamyšlení, protože i v našem životě může nastat chvíle, kdy i my bychom mohli býti takto souzeni a odsouzeni v nespravedlivém procesu řízeném nepochopením a snahou být se vším rychle hotovi. Ne vždy bývají nejrychlejší cesty také těmi nejlepšími a ne vždy bývají rychlé soudy spravedlivými.


Poznámka autora:
Tento článek jsem napsal jako reakci na diskusi k článku "Muž čekal na kolejích na smrt, vlak nepřijel", v níž se opět projevila hloupost a naprostá absence empatie některých diskutujících. Nečekám, že tímto svým článkem změním svět. Doufám jen v to, že se snad několik lidí nad mými slovy zamyslí, a i kdyby to byl byť jen jeden člověk, budu spokojen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tausret | 3. března 2008 v 16:51 | Reagovat

to autor:

Máte pravdu, odsoudit někoho je nejjednodušší a nerychlejší, snažit se pochopit a vcítit do starostí a problémů toho druhého chce námahu a hlavně čas. Ten má dnes bohužel málokdo, všichni nestíháme, jsme ve stresu a kolikrát ani nevíme, že někdo z našich blízkých či přátel přemýšlí o tom, že své problémy vyřeší sebevraždou.

Někdy stačí dobré slovo, projevit zájem, napsat nebo zavolat a třeba jenom tím pomoci. Snažme se naslouchat, snažme se pomáhat, neboť všechno se nám jednou vrátí, to zlé i to dobré, co uděláme pro jiné....

2 Paolo | 3. března 2008 v 16:56 | Reagovat

Docela dobré zamyšlení nad jevem, který je starý jako lidstvo samo. Říkáte snažit se pochopit. Je to ale vůbec možné? Motivy toho osudového rozhodnutí mohou být naprosto odlišné. Od ušlechtilých až po zavrženíhodné. Tenhle čin může být výrazem neobyčejné statečnosti stejně jako slabošství. Každý případ dokonané sebevraždy bude vždycky posuzován zcela odlišně a každým člověkem jinak. Jeden sebevrah, kterého se podaří zachránit už by to nikdy neudělal, jiný to bude opakovat, až se mu to povede. Zkrátka je asi naprosto vyloučené vytvořit pro motivy nebo způsob provedení nějakou šablonu. Jenom v jednom jsem si jistý. Nikdo by neměl člověku upírat právo na tohle řešení.

3 Simon | 3. března 2008 v 17:07 | Reagovat

Já myslim že spousta lidí dokáže tohle o čem píšete pochopit, ale problém je v tom že dneska se dostane k internetu kdejakej jednoduchej blb a potom ta diskuze podle toho vypadá

4 kloistr | 3. března 2008 v 17:43 | Reagovat

Ve vsech takovych slabych chvilich by mel clovek myslet na to, ze je tu vzdy nekdo kdo je na tom hur nez on sam a prece ma duvod k zivotu, proste nejde to jednou cestou zkusim to jinou. Pokud je ovsem clovek nemocny ( psychicky), byva casto nejvice zameren na svuj bol. Nerikam, ze takovy clovek nema pravo na to citit se spatne. Ale nema pravo myslet si, ze je na tom nejhur a lepsi to nebude, ze jedine vychodisko je smrt. Ne to je moc snadna cesta a zivot neni snadny, zivot je boj a nadeje umira posledni. Kdyz nemohu pomoct sobe, pomuzu ostatnim a to me naplni. Pomoz a bude ti pomozeno.

5 matka | 3. března 2008 v 18:31 | Reagovat

Děkuji Vám autore.

6 Seliiy | 3. března 2008 v 18:46 | Reagovat

Ono je snadné psát o smrti,dokud to nezažiješ.Nebo na ní nemyslíš.Člověk by si měl rozmyslet  jak  tu situaci vyřeší.

7 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 20:07 | Reagovat

TO [6] Seliiy:

Přesně tak. Je velice jednoduché říkat, jak by věci měly být, ve chvíli, kdy jsme v dobrém rozpoložení, ale je nesmírně obtížné a často zcela nemožné se stejně racionálně zachovat v situaci, kdy máme pocit, že nic už nemá smysl.

8 Zuzka | 3. března 2008 v 20:08 | Reagovat

Moc pekne zamysleni. Lide ve sve pyse soudi neco, cemu nerozumi. Je vlice snadne radit, ale jak se rika "syty hladovemu neveri" a v tomto pripade je to naprosto stejne. Mame sklony nektere situace, zvlaste ty, ve kterych jsme se sami neocitli, bagatelizovat.  

Viz Klositr [4]...u Vas je zrejme, ze nevite o cem mluvite. Nehodnotte a verte, ze jsou chvile, kdy clovek nema silu a  duvody zit...a prave kolikrat je to proto, ze se rozdal pro druhy a pro sameho uz mu nic nezbylo.

Pravdou je, ze pokud bych se neocitla v podobne situaci, tak mozna mluvim, jako vy. Chybi nam respekt a duvera v lidi, na druhou stranu je tezke poznat, kdo mluvi, protoze ma co rict a kdo jen plane "placa"...a take je pravda, ze lide, kteri jsou blizko k takovemu cinu uz vetsinou nemluvi, protoze uz jim umrela i nadeje...

9 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 20:11 | Reagovat

TO [1] Tausret:

Já si nemyslím, že ono zamyšlení vyžaduje tolik času. Asi záleží na okolnostech. Uvedl jsem, že jsem článkem reagoval na jednu z diskusí. Na to, abych dokázal pochopit toho člověka a ne ho jen odsoudit, jako to udělali mnozí jiní, mi stačilo pár vteřin. Samozřejmě ale nebylo tolik informací. Pokud by to byl někdo, koho bych znal a věděl více, pak by bylo třeba času více.

10 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 20:28 | Reagovat

TO [2] Paolo:

Teď se přiznám, že jste mne trochu dostal, protože rozebíráte motivy, které skutečně v článku zmiňuji, ale jdete do větší hloubky, než jsem očekával.

Nemyslím si, že by někdo jinému upíral právo vzít si vlastní život. Dokonce si ani nemyslím, že záchrana člověka před sebevraždou je upřením tohoto práva, protože člověk v krajní situaci není schopen racionálních úvah a v takovém případě musí být rozhodnuto jinými. Takový člověk je v těžko popsatelném stavu naprosté nouze a beznaděje a často kvůli něčemu, co ostatní mohou považovat za relativní banalitu, ale co on vnímá jako to nejzásadnější v životě. Tím, že ukončí svůj život, ztratí to jediné, co často pomůže, a to je čas.

Život je to nejcennější, co na tomhle světě máme, a ač si to možná neuvědomujeme, většině z nás nejsou lhostejné ani životy lidí, které třeba vůbec neznáme a kterým jsme ochotni ve chvíli potřeby poskytnout bez dlouhého přemýšlení svoji pomoc.

11 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 20:30 | Reagovat

TO [3] Simon:

Máte pravdu, ale přesto jsou to lidé, kteří jsou součástí společnosti a kteří ji svými názory utvářejí a my ostatní bychom k nim neměli být lhostejní.

12 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 20:43 | Reagovat

TO [4] kloistr:

Rád bych Vám řekl, že přesně takto by to mělo být, inu, mělo, ale realita je jiná a je naprosto pochopitelná. Je jednoduché hovořit, je nesmírně obtížné konat a to platí vždy a v případě takové situace, jakou je uvažování nad ukončením života, ještě mnohem více.

Člověk nemusí být psychicky nemocný, aby měl pocit, že ta jeho bolest je tou největší. Můžete být naprosto zdravý a zažít něco, co nedokážete vstřebat. Ani srovnávání bolestí různých lidí není správné, protože bolest, jak ji vnímáme, a její míra je zcela individuální. Stejné podněty u různých lidí vyvolávají různou odezvu, která závisí na mnoha a mnoha okolnostech. A rozhodně má člověk právo myslet si, že jeho bolest je tou největší, protože ona pro něho v tu chvíli skutečně největší je. Z vlastní zkušenosti říkám, že takového člověka nějaké kecy (a v tu chíli to pro něho skutečně jsou jen kecy) o tom, že někdo jiný je na tom hůř, naprosto nezajímají.

Máte sice pravdu, že naděje umírá poslední, ale v okamžiku, kdy letíte vstříc jedoucímu vlaku, kdy pomalu usínáte po spolknutí hromady léků, je naděje už dávno mrtvá.

13 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 20:44 | Reagovat

TO [5] matka:

Není zač.

14 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 20:45 | Reagovat

TO [8] Zuzka:

Mluvíte mi naprosto z duše. Kdo nepoznal, nepochopí. Nicméně v tomto případě takové poznání nikomu nepřeji.

15 Vhailor | E-mail | Web | 3. března 2008 v 22:48 | Reagovat

Tenhle clanek me moc potesil...

Nikdy bych si nedovolil odsoudit nekoho, protoze se to rozhodl skoncovat. Kdo nevidi do jeho mysli nikdy uplne nepochopi.

A musim souhlasit i s Paolem, je to pravo kazdeho cloveka rozhodne-li se to ukoncit. Jenom by si pred tim mel uvedomit,

ze tam kde on problem, trapeni  ukonci....pro druhe..

..rodinu a pratele teprve zacina. Rany, ktere se nikdy uplne nezahoji.

(Tezka) deprese je strasna vec ..at jiz klinicka nebo z neprizne osudu, to se musi zazit... . Psychicka bolest cloveka tak svirajici, jako ten nejhorsi mraz pronikajici az do samotneho morku kosti, trhajici lidskou dusi kousicek po kousicku. Chvile kdy i lide nejblizsi, zdaji se byti tak neskutecne vzdaleni..., chvile kdy by jste se nejradeji promenil v pouhy stin a neviden pro zbytek zivota  zalezl nekam do kouta.  Tohle bych opravdu nikomu nepral. Sam s ni mam az moc zkusenosti... . :-( ...mozna to nekdy rozvedu i na clanek.

--

Nakonec jedna pisnicka k zamysleni:

http://www.youtube.com/watch?v=Ryfwfc_946w

Text v Aj zde: (KoRn - Alone I Break)

Pick me up

been bleeding too long

Right here, right now

I'll stop it some how

I will make it go away

can't be here no more

Seems this is the only way

I will soon be gone

these feelings will be gone

these feelings will be gone

Now I see the times they change

leaving doesn't seems so strange

I am hoping I can find

where to leave my hurt behind

All this shit I seem to take

all alone I seem to break

I have lived the best I can

Does this make me not a man?

Shut me off

I am ready,

Heart stops

I stand alone

Can't be on my own

I will make it go away

can't be here no more

Seems this is the only way

I will soon be gone

these feelings will be gone

these feelings will be gone

Now I see the times they change

leaving doesn't seems so strange

I am hoping I can find

where to leave my hurt behind

All this shit I seem to take

all alone I seem to break

I have lived the best I can

Does this make me not a man?

Am I going to leave this place?

What is it I'm running from?

is there nothing more to come? (am I Gunna leave this place?)

Is it always black in space?

Am I going to take it's place?

Am I going to leave this race? (Am I going to leave this race?)

I guess god's up in this place?

what is it that I've become?

is there something more to come? (more to come)

Now I see the times they change

leaving doesn't seems so strange

I am hoping I can find

where to leave my hurt behind

All this shit I seem to take

all alone I seem to break

I have lived the best I can

Does this make me not a man? [x2]

--

p.s. Novinky.cz zpravidla diskuze k clankum o tragickych umrtich blokuji. (koukam ze ta jedna ke ktere jste link uvedl blokovana neni, ja ji radsi ani neotviral.)

16 caracola | 3. března 2008 v 22:51 | Reagovat

Zamyšlení je to pěkné a dost pravdivé.Snad jen to, že pocit beznaděje je nesdělitelný slovy. Dozvíte se jen fragmenty  z ,celku, který je vždy mnohem komlikovanější. A tak si myslím, že je nutno vzít na vědomí, že sebevražda je krajním případem svobodné volby.

17 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 23:06 | Reagovat

TO [16] caracola:

Podle práva je sebevražda skutečně svobodnu volbou, ale z lidského hlediska bych di dovolil položit otázku, jak moc je svobodná volba, k níž jsme okolnostmi přinuceni? A nalézá se člověk v takovém okamžiku ve stavu, kdy je schopen se racionálně rozhodnout, či nikoli? Já se domnívám, že nikoli, proto ani jeho volba ukončit svůj život není a nemůže být svobodná. Troufám si říct, že člověk v takovém krajním okamžiku naprosto pozbývá svých práv rozhodovat sám za sebe.

18 kloistr | 3. března 2008 v 23:10 | Reagovat

To Lukynek: Dle meho nazoru to nejsou kecy, jen jsou spatne interpretovany. V televizi to je vsechno nadneseno, kazda prkotina, ale ukazat holou realitu to se nenosi. Vic tvrde reality a vic toho, ze jsou i lide dobri. Pak maji ti ostatni nadeji.

19 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 23:17 | Reagovat

TO [18] kloistr:

Je zbytečné se o tom přít. Člověk, který se nedostal do takové situace, něco takového jen obtížně pochopí. Proč by Vás měla v takové situaci zajímat bolest někoho jiného? Někoho Vám zcela neznámého, někoho neurčitého? Proč, když v tu chvíli trpíte tak jako nikdy v životě? V tu chvíli jde stranou všechno bez ohledu na rozum.

20 kloistr | 3. března 2008 v 23:24 | Reagovat

Ja vim, az moc dobre a jsem rad, ze ja si to uvedomil a vyhral.

21 kloistr | 3. března 2008 v 23:26 | Reagovat

Jen jestli maji pravdu budhisti, tak ani smrt cloveku nemusi pomoct, spis naopak, priste budes treba laboratorni mys.

22 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 23:26 | Reagovat

TO [20] kloistr:

To je dobře..., že jste vyhrál. :o)

23 llukynek | E-mail | 3. března 2008 v 23:26 | Reagovat

To [21] kloistr:

:o)

24 kloistr | 3. března 2008 v 23:27 | Reagovat

:o)

25 Tenzulice | 4. března 2008 v 7:53 | Reagovat

Každý se může dostat do situace, kdy nevidí jiné východisko, než sebevraždu. Kdo neprožil tu bezmoc, bezvýchodnost, zoufalství, nedokáže to pochopit. A pokud se člověk nedokáže vcítit do pocitů takového zoufalého člověka, může si myslet, že je to slaboch, který si nic jiného nezaslouží. To je ovšem hluboký omyl. Do takové situace se může dostat každý, i ten king, přesvědčený o tom, že jemu se to stát nemůže. Všechno závisí pouze na okolnostech. Proto je potřeba pomáhat lidem v nouzi, i když si třeba problémy zavinili sami, svou určitou neschopností. Je potřeba odlišit ty, kteří jsou v problémech a nejsou sami schopni se z nich dostat a ty, kteří zneužívají soucit druhých. Nejhorší ovšem je, hodit všechny do jednoho pytle a s poukazem na vychytralce nepomáhat nikomu.

26 Ladislav Zelenka | E-mail | Web | 4. března 2008 v 9:22 | Reagovat

Nesuď a nebudeš souzen.. Stará známá pravda.

27 Zdeňka | 4. března 2008 v 10:51 | Reagovat

/17/ llukynek

Není nutno tomu říkat svobodná volba, může to znamenat to, že si člověk ze dvou zel vybral to, které se mu zdálo v daném okamžiku menší.

28 llukynek | E-mail | 4. března 2008 v 12:36 | Reagovat

TO [27] Zdeňka:

Já si ale myslím, že takový člověk něco takového objektivně posoudit nedokáže. On se sice rozhodne, ale to rozhodnutí z racionálního hlediska není správné, a protože je zcela fatální a nevratné, má asi většina lidí a mezi nimi i já možná i vrozenou snahu takové rozhodnutí zvrátit.

29 Zdeňka | 4. března 2008 v 13:07 | Reagovat

/28/ llukynek

Objektivně určitě ne, to mohou jen ti  nepřímo zúčastnění, ale z jeho hlediska je to asi v tuto chvíli jediné možné.

Není mu nabídnuta třetí možnost, například uzdravit se nebo žít bez bolesti, nebo se zbavit těch strašných hlasů, které ho neustále nabádají třeba k ublížení či zabití / i vlastních dětí/.

V mnoha případech by bylo možné toto rozhodnutí zvrátit, ovšem jak můžete znát právě ten okamžik, kdy se to stane? Lidé jsou v tomto někdy značně vynalézaví a dovedou před okolím tyto úmysly utajit.

Svobodná volba by podle mne byla, kdyby si člověk šťastný a bezproblémový řekl, že se podívá do jiného světa. Posadil by se do kytiček a umřel.

30 Zdeňka | 4. března 2008 v 13:11 | Reagovat

To poslední by asi nešlo, protože bezproblémový člověk by pomyslel na ty, kterým by svým odchodem způsobil bolest.

Takže by vstal z kytiček a šel domů.

31 Kamufláž | E-mail | 4. března 2008 v 14:39 | Reagovat

Inu, teď je správný názor tento, za pár let, kdo ví? Už dnes nás opakovaně média informují o tom, jak roste podíl důchodců v populaci (podprahové sdělení ostatním: "Tolik jich živíte!"), což dříve zvykem nebylo. Tak nějak nevím, zda se do té pense mám těšit nebo ne.

Za pět let možná budou první stránky novin (a blogy Novinek) zaplňovat oslavné pajány typu "vozatajec Josef Bong" na ukázněné občany, kteří v pětašedesáti využili dobrodiní dvířek na Nuselském mostě, aby vlastenecky ulehčili státnímu rozpočtu, přičemž pohřeb si samozřejmě zaplatili předem, neboť o peníze... atd.

A prorežimní hlasatelé, což je druh, který zřejmě nikdy nevyhyne, se budou předhánět, aby vrchnostenská doporučení k sebevraždě zaobalili do uhlazených frází. Sebevražda samo sebou nebude sebevražda, ale "suicidální odchod", "přerušení životu potřebných funkcí" nebo podobný eufemismus. On už se nějaký ochotný frázotvůrce najde.

Že se to nemůže stát? Chachá! Vsadíte se?

32 llukynek | E-mail | 4. března 2008 v 15:26 | Reagovat

TO [31] Kamufláž:

Dříve to zvykem nebylo, protože dříve nebyl podíl lidí v důchodovém věku v populaci tak velký. S růstem tohoto podílu vzniká problém s financováním důchodů, a proto se o tom dnes tolik mluví, a proto je také pravděpodobné, že moje a mladší generace již žádný důchod dostávat nebudou (nebo jen malý) a budou si na stáří muset naspořit sami.

Toho, že by byli důchodci nuceni využívat dvířek Nuseláku se neobávám.

33 pampelina | E-mail | 4. března 2008 v 18:31 | Reagovat

souhlasím s (25) Tenzulice

Kamufláži, opět malinko drsné, vlastně dost drsné, ale nevsadila bych se. Těšit se je dobré, k této variantě bych se přikláněla.

34 kloistr | 4. března 2008 v 20:17 | Reagovat

Jaky drive to nebylo a co Kamikadze za 2.svetove valky a nebo ve staroveku i spousta filosofu radeji volila dobrovolnou smrt. Tahne se to lidstvem stejne jako tuberkuloza, tu mel pry i neandrtalec.

35 llukynek | E-mail | 4. března 2008 v 20:23 | Reagovat

TO [34] kloistr:

Nějak mi uniká, na co reagujete...

36 kloistr | 5. března 2008 v 0:16 | Reagovat

Ze driv nebyly sebevrazdy zvykem. Rekl bych kombinovana reakce na Kamuflaze a Vas. Ja jen, ze aby si lidi nemysleli, ze sebevrazi jsou v dejinach lidstva novinkou. Stejne jako tuberkuloza ci epilepsie. Proste tu byly, jsou a budou a je jen na nas jak se s nima poperem, kdo vi jak jednou skoncime. Teda jak, to je jasny, ale ne kdy a jestli vlastni rukou, nevim. Jdu spat. Sorry

37 llukynek | E-mail | 5. března 2008 v 0:40 | Reagovat

TO [36] kloistr:

Tak to jsme byli, nebo alespoň já nepochopeni. Já jsem nehovořil o sebevraždách, ale o médiích. Kamufláž psal, cituji: "Už dnes nás opakovaně média informují o tom, jak roste podíl důchodců v populaci (podprahové sdělení ostatním: "Tolik jich živíte!"), což dříve zvykem nebylo." a na to já jsem odpověděl: "Dříve to zvykem nebylo, protože dříve nebyl podíl lidí v důchodovém věku v populaci tak velký...."

38 wolf | 5. března 2008 v 9:12 | Reagovat

Stopnout si Pendolino je muj sen,ktery si rad,pokud Alzha

dovoli,splnim. Jen trefit grafikon presne ani brzo ani pozde.

39 Zdeňka | 6. března 2008 v 16:24 | Reagovat

/38/ wolf

Na Pendolino bych nespoléhala, to občas zastaví u každé meze, a cestující přeloží do jiného vlaku, tak byste mohl dopadnout jako v písničce Jiřího Suchého Léta dozrávání. /tedy nakonec dobře/.

40 Zdeňka | 6. března 2008 v 16:28 | Reagovat

Tímto neznevažuji dané téma, zvláště nad nejsmutnějšími sebevraždami a to u dětí. Tam si myslím, že by se naprosté většině dalo předejít.

41 Mirek | 9. března 2008 v 16:01 | Reagovat

Není zase tak složité uhodnout proč lidé pachají sebevraždu,odsoudit někoho,že takový čin provede není na místě!!!Je opravdu úsměvné když někdo nechápe jak to ten druhý může udělat.V dnešní době se tomu vůbec nedivím,ona tahle tzv.demokracie není opravdu pro každého.Co je to za demokracii když se někdo topí v milionech a někdo žije na ulici?Tohle je demokracie?Neříkam,že bych chtěl vrátit dobu před rokem 89 ale tohle také není žádný ráj,tady totiž žádná demokracie není!!!A To co proběhlo v roce 89 nebyla žádná revoluce ale dopředu naplánovaná akce.

42 llukynek | E-mail | 11. března 2008 v 14:11 | Reagovat

TO [41] Mirek:

"Co je to za demokracii když se někdo topí v milionech a někdo žije na ulici?Tohle je demokracie?"

A co je na tom nedemokratického?

43 Bony | 2. března 2009 v 12:12 | Reagovat

dobrý názor-myslím, že to tak cítím taky, ale mám teď jednu zkušenost, která mi roztřásá srdce vždy když si na ni vzpomenu a byla bych ráda kdyby se našel někdo, kdo mi poradí jak pomoci mé kamarádce, která byla odsouzena. Neprávem nebo právem?? Nevím jak to chápat. Určitě se vám stalo někdy v životě, že jste pronesli větu ve vzteku...třeba:"ty jsi hrozný(á) já tě snad zabiju!"....ale jen to řeknete a nikdy neuděláte. Budu konkrétní:jeden známí jí v autě polžil otázku:"kolik myslíš, že je v Makru za den peněz?"odpověď:"...já nevím, tak si to spočítej....blablabla..." ...a vyšla jí nějaká pravděpodobná cifra. Víc nic. Bohužel v té době již byla v autě štěnice. Na základě této věty byla má kamarádka odsouzena na pět let na tvrdo!!! Za co? Že umí počítat? Že odpoví na dotaz? A obvinění? Plánování loupežného přepadení Makra!! Nejhorší je, že k tomuto přepadení nikdy ani nedošlo. Skutková podstata činu vlastně vůbec neproběhla, ale názor soudu byl, že mu naši vyšetřovatelé zavčas zabránili. Ale kdy? Jak? Na nahrávce z auta žádné plány o přepadu nebyli, ani datum, ani lidé, ani kdy a kde...jen výpočet denní tržby. Dnes jsem se s ní loučila na chodbě paneláku se slzama v očích-nikdy netrestaná, s žádným přestupkem v policejním záznamu, matka samoživitelka-nechává své dvě dcery (9let a 2roky) u prarodičů a odjíždí do věznice na pět let. Za co????????????????

44 oluša višňovská | E-mail | 13. března 2009 v 14:30 | Reagovat

stavební firmě jsem zadala opravu r.d.trvala tak dlouho jak si řekla.dum byl úplně prázdný. byly to běžné oprava. bez zdění,bourání.různé výměny.úmyslně jsem se hned po koupi nestěhovala, aby měli dostatek místa.   zab tři roky bydlení zde bylo 55 závad. něco jsem si opravila a něco firma. zbyla jenom okna, která byla natřená na stávající barvu černou, barvou bílou, jedenkrát.soudní znalec dal pět pětek.jasný. také opravili balkon, který neměli opravovat. byl v pořádku a já jsem opravu nežádala.!!!!!!!!!!dnes se celý loupe, voda teče po oknech a fasádě. veranda je promočená. jsem těžce nemocná a mám pejsky. neuměla jsem si představit, jak to s nimi udělám, aby mě neutekli, když se bude něco dělat.navíc jse i psychicky nemocná. už jsem je tady nechtěla ani vidět.kdo to kdy viděl, aby takto viditelně odflákl práci.nakonec jsem musela zaplatit i toho znalce co si přizval soud.prostě všechno je postaveno na hlavu.soud jsem prohrála, protože jsem ho nepustila do baráku.prohrála jsem i odvolání. je to takové šlendriánství, že to není ani možné.naše soudnictváí je úplně v pr.....  to můžu dělat i já. a to mám dvě děti, které vystudovaly práva.je to hnus. co s tím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama